Dobrý den, pane doktore.
byl bych moc rád, kdybyste mi mohl napsat Váš názor na následující řádky. Několik posledních týdnů se zabývám myšlenkami o tom, jestli by nějak šlo zlepšit fungování naší země. Pokusil jsem se ucelit a zestručnit moje poznámky z několika papírů:
V kontrastu s naší současností mě zaujal příběh izraelského emancipačního hnutí. Konkrétně to, jak jde obejít zdánlivě beznadějné vyhlídky a kombinací velké dávky chytrosti a práce dosáhnout něčeho, co většina expertů pokládala za nemožné.
Co když je to ta jediná možnost, kterou teď máme? Nesnažit se zoufale o změnu destruktivního politického stavu, ale jemu navzdory vybudovat něco důležitého. Snažit se o podniky s vysokou přidanou hodnotou, protože to jediné se může uživit při zničující míře zdanění, malé podpoře státu a EU (nebo spíš cílené nepodpoře). Je tu dost velmi chytrých lidí, jen nemají tu správnou drzost jít proti zvykům nebo doporučením. Možná jediné co chybí je mentální nastavení, někdo, kdo ukáže, že to jde. Nejsem ani sociolog jako Vy, ani přirozený lídr, který by dokázal zaujmout mnoho lidí. Mé založení je technické, ale poznal jsem případy, kdy nadšení, chytří lidé dosáhli něčeho, co odborníci považovali za téměř nereálné.
Mám představu o tom, že by skupina schopných lidí mohla vytvořit vlastní národní myšlenku s konkrétními ideály. A začít budovat úspěšné projekty. Co když by pak v něčem opakovaně poráželi korporace dotované z peněz EU? Nezačalo by takové národní sebeuvědomění nutně oslovovat veřejnost, nezačali by lidé se snahou něčeho dosáhnout přijímat myšlenky takového hnutí?
byl bych moc rád, kdybyste mi mohl napsat Váš názor na následující řádky. Několik posledních týdnů se zabývám myšlenkami o tom, jestli by nějak šlo zlepšit fungování naší země. Pokusil jsem se ucelit a zestručnit moje poznámky z několika papírů:
V kontrastu s naší současností mě zaujal příběh izraelského emancipačního hnutí. Konkrétně to, jak jde obejít zdánlivě beznadějné vyhlídky a kombinací velké dávky chytrosti a práce dosáhnout něčeho, co většina expertů pokládala za nemožné.
Co když je to ta jediná možnost, kterou teď máme? Nesnažit se zoufale o změnu destruktivního politického stavu, ale jemu navzdory vybudovat něco důležitého. Snažit se o podniky s vysokou přidanou hodnotou, protože to jediné se může uživit při zničující míře zdanění, malé podpoře státu a EU (nebo spíš cílené nepodpoře). Je tu dost velmi chytrých lidí, jen nemají tu správnou drzost jít proti zvykům nebo doporučením. Možná jediné co chybí je mentální nastavení, někdo, kdo ukáže, že to jde. Nejsem ani sociolog jako Vy, ani přirozený lídr, který by dokázal zaujmout mnoho lidí. Mé založení je technické, ale poznal jsem případy, kdy nadšení, chytří lidé dosáhli něčeho, co odborníci považovali za téměř nereálné.
Mám představu o tom, že by skupina schopných lidí mohla vytvořit vlastní národní myšlenku s konkrétními ideály. A začít budovat úspěšné projekty. Co když by pak v něčem opakovaně poráželi korporace dotované z peněz EU? Nezačalo by takové národní sebeuvědomění nutně oslovovat veřejnost, nezačali by lidé se snahou něčeho dosáhnout přijímat myšlenky takového hnutí?
XXX
A moje odpověď
Dobrý den, XXX,
díky za psaní.
díky za psaní.
Chápu to jako zpětnou vazbu, že hovořím nesrozumitelně nebo nekonsistentně. Vidím to totiž velice podobně stejně jako vy.
Má-li národní hnutí uspět, musí se opírat o nějakou skutečnou sílu. Má-li získat masovou podporu, musí lidé vidět cílevědomost a rodící se sílu. Nikdo se nepřidá k sedlákům u Chlumce, leda ten největší zoufalec. To všechno vyžaduje obrovskou práci.
Někteří věří, že se té práci můžeme vyhnout tím, že prostě počkáme na rostoucí lidovou nespokojenost. Pak se lidé sami přidají k té opozici, která dnes ovládá náměstí. Budou zklamáni. Lidový hněv sám o sobě může vést k neproduktivním výbuchům násilí, ale nikoliv ke změně. A reakce velké části veřejnosti na tyto neproduktivní výbuchy hněvu bude taková, že podpoří tvrdší represi.
Pokud chceme změnit současné trendy civilizační sebevraždy, pak to vyžaduje systematickou a tvrdou práci.
- Já se pokouším o vytvoření vzdělávacího systému, který podpoří vznik kontraelity. To není otázka titulů, ale otázka toho, zda vznikne dostatečně velká skupina lidí s dostatečnými analytickými schopnostmi. Zásadní oznámení v tom smyslu zazní 23. už 23. března.
- Pak tu jsou lidé, kteří se pokouší o vznik média. Myslím normálního média, nikoliv další konspirační alternativy zaměřené na již přesvědčené diváky. Snažím se je na dálku podpořit, ale nemám dost času a energie.
- Kromě toho je NAPROSTO NUTNÉ mít tu ekonomickou základnu, o níž píšete. Nejsem si vůbec jistý tou vysokou přidanou hodnotou. Ono se totiž v poslední době ukazuje, že jsou životně důležité právě některé velmi jednoduché výroby základních věcí. Sofistikované produkty s velmi vysokou přidanou hodnotou se dají krásně prezentovat na konferencích, ale takové výroby jsou nesmírně zranitelné.
- Celé je to komplikované tím, že celá ekonomika je ovládána několika bankami propojenými s nadnárodními korporacemi. Dokud provozujete nějakou místní činnost pro pár zákazníků, je to zatím tolerováno. Ale jak začnete růst, zjistíte, že nemáte jinou možnost než se začlenit do korporátního systému s přijetím jejich pravidel – včetně pravidel politických. Jinak vám banky vám odepřou financování, supermarkety vás nepustí na trh, korporace vám odmítnou dodávat komponenty a pokusí se vás zničit přes soudní spory. Nakonec získáte nanejvýš nabídku na odkoupení vaší firmy, což vás sice finančně zajistí, ale svět tím nezměníte.
- Chce to najít novou cestu. Možná přes místní hospodaření, možná přes ekonomické vazby na maďarské, srbské a čínské podniky, možná úplně jinak. Dobrá zpráva je, že tu jsou lidé, kteří o takových věcech přemýšlejí, a to včetně několika některých velmi schopných a úspěšných vlastenců.
Tím není samozřejmě dáno, že ty aktivity uspějí. Možná nebudeme mít dost vytrvalosti. Možná se ukáže, že nám chybí potřebné schopnosti. Nebo se vše může rozpadnout na osobních sporech.
Nicméně základní trendy směřují v prospěch nacionalistických hnutí. Prezident imperiální mocnosti trpí demencí, ekonomická globalizace se vyčerpala a liberální hegemonie se hroutí. Horlivé nadšení vlád malých vydrancovaných zemí začíná být poněkud trapné.
Navíc nás dějiny učí, že velká reformní hnutí přicházejí zpravidla po prohraných válkách. Že z hlediska rozvoje zemí bývají vlastně nejlepší ty situace, kdy země prohraje válku (což oslabí vládnoucí skupinu), ale neprohraje ji natolik, aby byla okupována nepřítelem.
Samozřejmě nezpochybňuji, že naše zbraně u Bachmutu slavně vítězí a že už brzy zaženeme Rusy do moře, ale…
Ať žije svobodná Česká republika!
Ať žije svobodná Česká republika!
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
