„Po oficiálním oznámení se do vzduchu vznesly americké bombardéry B52 a F16 a bombardovaly 75 cílů v Sýrii - vůdce a tábory ISIS. Je to tak trochu absurdní, doposud nechávali Američané Islámský stát na pokoji, hodil se ke svržení Asada, nyní je Asad pryč a Spojené státy si najednou vzpomenou, že je nebezpečný?

Izrael oznámil, že žádné dohody s bývalým syrským prezidentem již neplatí, obsadil nárazníkovou zónu a také provedl šest náletů zaměřených na společné pozice sil podporovaných Íránem v Sýrii, z toho tři nálety proti bezpečnostnímu komplexu a vládnímu výzkumnému středisku, které v minulosti podle něj Írán využíval k vývoji raket. Izrael se raduje, že šíitský Hizballáh v Sýrii skončil, protože džihádisté z HTS jsou sunnité a navzájem se nesnáší. Jenže islamisté v Damašku křičí, že dalším cílem po Sýrii bude Izrael a HTS dosud oficiálně neoznámil svůj postoj k Izraeli. 

Situace Izraele se zhroucením vlády v Sýrii podle mého nezlepšila i proto, že chaos uvnitř Sýrie zcela jasně dopadne i na chudobou sužovaný Libanon, kde se pohraničníci snaží přiliv uprchlíků brzdit, ale je také pravda, že trasy Hizballáhu jsou zásadně narušené. 

Írán dle jejich médií nevypadá, jako by byl nějak otřesen, spíše naštván na Asada a už oznámil, že je v přímém spojení s novým syrským vedením. Je docela legrace, jak íránský ministr zahraničí Abbas Araghchi najednou komentuje, že vláda Bašára Asada měla zavést reformy a ústavní změny, ale "v tomto procesu neprokázala příliš velkou flexibilitu a rychlost“. Džihádisté z HTS prý již poslali soukromou zprávu do Íránu, že budou chránit šíitská náboženská místa a šíitské menšiny, a požádali Írán, aby nebojoval s jeho silami." Nicméně i Rusové velice chladně komentují, že se pro Írán jedná o zásadní ztrátu mocenského vlivu. 


Mnozí vykřikují, že pro Rusy je to ztráta jakéhosi mocenského vlivu a že se nyní musí bát o své základny v Sýrii. Ale včera Rusové chladně vzkázali, že základny jsou v bezpečí. Ze Sýrie přicházejí zprávy, že tzv opoziční síly nenapadly ani neplánují zasahovat na území ruských vojenských zařízení, která normálně fungují a Rusové jen čekají, až bude jasné s kým přesně o jejich vojenské přítomnosti jednat. 

Erdoganova vláda chce nyní vrátit syrské uprchlíky, které za peníze Evropské unie zadržovala, zpět do Sýrie a ulevit tak turecké ekonomice, na což jsem opravdu velice zvědavý. Protože Ankara zároveň nechce, aby Syrské demokratické síly (SDF), které tvoří převážně kurdští bojovníci a které ovládají severovýchod Sýrie, získali v Sýrii další území a lze očekávat, že ještě není konec vnitro syrské válce. Na sítích se objevily záběry, jak Kurdové v současném zmatku přesouvají síly směrem na západ.

Zdá se z toho všeho, že pádu Asada předcházely mnohem širší jednání, než média vůbec stihla nějak komentovat, do kterých byly začleněny prakticky všechny světové i regionální mocnosti.
Klíčový zlom nastal, když Asad ztratil podporu i těch, kteří při něm léta stáli.


I přes jakési snahy situaci v posledních momentech stabilizovat, se proslýchá, že Bašár Asad byl v principu již dlouho připravený předat vládu nad jeho částí Sýrie. Komentátoři tvrdí, že k tomu přispěla i dlouhodobá nemoc jeho manželky, která ho psychicky vysílila. Íránský Pars napsal: "Bašár odmítl vydržet až do konce a nikdo nemohl změnit výsledek. Ani přímé výzvy Íránu na něj neměly žádný vliv, protože chápal, že armáda a společnost ho nepodpoří. Před pěti dny bylo jasné, že odpor nenastane; jen rychlost událostí byla překvapivá. Bašár není ideologicky řízený vůdce, ale pravděpodobně si však bude pamatovat, že Teherán byl jeho jediným skutečným spojencem za posledních 13 let."