Sklízíme duchovní i materiální bídu, pohrdání námi i zákonem, a posouvání naší země k účasti na válečném konfliktu, který vládu a část naší společnosti uhranul. Kdo ponese odpovědnost? Ptám se předem, protože ve svalování odpovědnosti za své činy na jiné, jsou naše vlády mimořádně zdatné. Dopadne to stejně jako v případě zesměšňujících kampaní, a až zákazů léků proti covidu, když nebyly vakcíny, a pak k jejich nezákonného vnucování, pod různými sankcemi. Bude to zase – přežili jste, zapomeňte! píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Karel Petřík.
Pokládám si, a jistě nejen já, otázku, zda si zasloužíme něco jiného než rozkradenou, zplundrovanou, trvale dojenou, a přesto stále krásnou zemi. Zemi milovanou. Snad dal Václavák odpověď. Snad, píšu proto, že mnozí tam přišli zachraňovat budoucnost svým dětem a vnukům, kteří to nechápou, a raději bezstarostně lyžovali na blízkých i vzdálených svazích. Nerozumí tomu, že jejich budoucnost, naše svědomí a strach, nedopustit se stejné chyby jako naši dědové v r. 1948, nás žene k svatému Václavovi. Až je navlečou do maskáčů, a s písní: „ Červený šátečku kolem se toč, my jdeme na Rusa nevíme proč,“ - pojedou do zákopů, bude všechno mudrování zbytečné. Možná pojedou rádi padnout za evropské komisaře a jejich rodiny.
Ve straně PRO dokázali patrně vytvořit skupinu schopnou stát se významnou částí naší opozice. Rajchlova úpornost a pracovitost doplněná zkušeností a statečností paní senátorky i Vidlákem s jeho schopností oslovit lid spojený se zemí nejen tím, že po ní chodí, ale hlavně tím, že je pro něj obživou, radostí, nebo obojím. Doufejme, že jmenovaní spolu s ostatními dokáží vytvořit tvrdé jádro odporu proti současnému vývoji, jež odolá vnějším útokům se snahou je umlčet, a taká udrží vnitřní jednotu. Vnitřní rozpory jsou horší, než vnější protivník. Bible říká – po ovoci poznáte je. Pojďme tedy do sadu dohlížet na ovoce. Úroda našich vlajek na Václaváku 11.března je skutečně dobrým základem, končí komentář Karel Petřík.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
