Případ alžírské boxerky Imani Khelif, u níž lékařská zpráva odhalila mužské chromozomy a vysokou hladinu testosteronu, vyvolal vlnu kontroverze. Jindřich Rajchl ve svém komentáři kritizuje Mezinárodní olympijský výbor za to, že ignoroval vědecké důkazy a povolil její účast v ženské kategorii. Tento krok podle něj zpochybňuje férovost ženského sportu a ukazuje, že politická korektnost převážila nad sportovní spravedlností.
Jindřich Rajchl ve svém komentáři na Facebooku zcela oprávněně kritizuje případ alžírské boxerky Imani Khelif, jejíž zdravotní stav a genetická dispozice vyvolávají závažné otázky o jejím oprávnění soutěžit v ženské kategorii. Tento případ je dokladem toho, že Mezinárodní olympijský výbor (MOV) a další sportovní organizace dnes ohýbají pravidla do té míry, že se zásadně zpochybňuje samotná podstata ženského sportu. Pokud má Khelif mužský chromozomální profil (46, XY), varlata a testosteron na úrovni biologického muže, pak je těžké tvrdit, že by měla soutěžit proti ženám, a ještě absurdnější je skutečnost, že o jejím startu MOV věděl a přesto jej povolil.
Rajchl upozorňuje na zarážející selhání sportovních autorit, které se dnes často uchylují k politicky korektnímu lavírování, namísto aby byly konzistentní a férové. Je to jako kdyby MOV a další organizace pod heslem „inkluzivity“ přestaly plnit svůj základní úkol: zajistit rovné podmínky pro všechny sportovce. Soutěžení biologických žen proti soupeřům s mužským testosteronem, silou a stavbou těla nemůže být v žádném případě považováno za rovnocenné, a každý rozumný člověk to chápe. Ženy mají právo na soutěžní prostředí, které zohledňuje jejich biologickou odlišnost, protože právě to je důvodem existence ženských kategorií.
MOV se přesto rozhodl tento fakt ignorovat. A nejen to. Z jejich postojů vyplývá, že si nárokují právo přijímat rozhodnutí, která údajně nejsou „vázána lékařskými analýzami.“ Tato věta, kterou Rajchl v komentáři zdůrazňuje, je až alarmující. Jaký jiný základ než vědecky podložené analýzy a lékařské expertízy by měl určovat, kdo smí soutěžit v ženských nebo mužských kategoriích? Jestliže MOV postaví svou autoritu nad vědu, pak se nám tu otevírá nebezpečný precedens, kdy se sportovní pravidla tvoří na základě aktuální ideologie a tlaků určitých skupin, nikoliv podle férových a biologicky podložených principů.
Kritiku si zaslouží nejen MOV, ale i všichni tzv. „fact-checkeři“ a progresivní komentátoři, kteří se okamžitě pustili do každého, kdo se opovážil na tento problém upozornit. Rajchl správně poukazuje na absurdní označování všech kritiků za xenofoby, sexisty nebo nevzdělance. "Tito lidé, v čele se jmény jako Honzík Cemper, vedou až fanatický boj proti každému, kdo má jiný názor, aniž by přihlíželi ke skutečným důkazům a vědeckým poznatkům. Namísto objektivního hodnocení případu přinášejí ideologii tam, kde by měla vládnout věda a spravedlnost," poznamenává Rajchl.
Psali jsme:
Případ Imani Khelif tak odhaluje hlubší problém: moderní sportovní instituce se čím dál víc vzdávají zodpovědnosti za férovost a místo toho preferují dodržování ideologicky tlačených požadavků. MOV zde selhal nejen vůči sportovkyním, které se s Khelif musely utkat, ale i vůči širší sportovní veřejnosti. Pokud budou instituce i nadále přehlížet vědecké důkazy a podléhat politickým tlakům, povede to k erozi důvěry ve sportovní soutěže a k úpadku ženského sportu, který si dlouhá desetiletí vydobýval své právoplatné místo.
Je čas, aby veřejnost, a zejména ženy, které jsou těmito rozhodnutími přímo dotčeny, začaly hlasitě požadovat transparentní a biologicky spravedlivá pravidla. Nejde o diskriminaci nebo netoleranci, jak se někteří snaží podsunout, ale o obranu samotných principů, na nichž je sport postaven. Pokud MOV a další sportovní organizace ztratí odvahu prosazovat tato pravidla, ztratí i respekt všech, kdo věří v rovný a férový sport. Rajchlův komentář k případu Khelif by měl být začátkem diskuse o tom, jak obnovit rovnováhu mezi inkluzivitou a spravedlností ve světě sportu.
(dan, prvnizpravy.cz, foto: red.)
