Kardinál Dominik Duka ve svém komentáři, zveřejněným v blogu na iDnes.cz, na toto téma vyvolal kontroverzní, avšak hluboce reflektivní pohled na současný stav nejen sportu, ale i naší společnosti. Když Duka přirovnal letošní olympiádu k těm, které se konaly v Berlíně roku 1936 a v Moskvě roku 1980, nešlo jen o historickou paralelu, ale o varovné upozornění na zneužití globálních sportovních událostí pro politické a ideologické účely.
Olympiáda jako zrcadlo doby
Olympijské hry jsou již od svého moderního obnovení v roce 1896 vnímány nejen jako sportovní klání, ale i jako symbolický svorník mezi národy, prostorem pro mírové setkání a oslavou lidského ducha. Pařížská olympiáda však ukázala, že tato vize je stále častěji ohrožována politickými a ideologickými tlaky, které se pokoušejí využít této platformy k prosazování svých zájmů.
Kardinál Duka se ve svém článku zamýšlí nad otázkou, co se stalo s původním duchem olympijských her. V jeho očích se tyto hry odcizují svému původnímu poslání, když se stávají nástrojem pro šíření moderních ideologií, které podle něj zpochybňují samu podstatu lidské identity. Poukazuje na to, že sportovci, kteří by měli být vzory síly, vytrvalosti a fair play, jsou často zneužíváni k propagaci agend, jež s těmito ideály nemají nic společného.
Historické paralely: Berlín 1936, Moskva 1980, Paříž 2024
Duka trefně poukazuje na historické paralely mezi olympiádou v Berlíně roku 1936, kde byly hry zneužity nacistickou propagandou, a olympiádou v Moskvě roku 1980, která se nesla ve znamení komunistické ideologie a byla poznamenána bojkotem mnoha západních zemí. Paříž 2024 podle Duky následuje tuto linii, když se pod záminkou oslavování lidského výkonu stává platformou pro šíření nových, často kontroverzních, ideologií.
Tyto olympiády podle něj odrážejí určitou ztrátu smyslu pro skutečné hodnoty, které by měly stát v popředí takovýchto událostí. Namísto toho, aby se hry zaměřily na to, co nás jako lidstvo spojuje – touhu po míru, vzájemné úctě a spolupráci – stávají se arénou pro prosazování agend, které mohou být v rozporu s těmito ideály.
Ztráta lidské identity
Jedním z klíčových bodů Dukova článku je varování před dehumanizací a ztrátou lidské identity. Poukazuje na to, že současné ideologie, které se šíří i prostřednictvím olympijských her, často popírají základní lidskou podstatu. Zvláštní důraz klade na příklad sportovce, který v boxu porazil soupeřku opačného pohlaví, což podle Duky představuje nebezpečný precedens pro naši společnost. Zpochybňuje, kde jsou nyní obhájci lidských práv a kde je aplikace Istanbulské smlouvy, když dochází k takovému zneužití sportu.
Duka se dotýká hlubšího problému, kterým je ztráta rozlišení mezi mužem a ženou, mezi hodnotami, které formovaly naši civilizaci po staletí. Jeho kritika směřuje nejen na sportovní dění, ale i na širší společenské otázky, kdy varuje před relativizací pravdy a ztrátou morálního kompasu.
Olympiáda a křesťanské hodnoty
Duka se ve svém článku často vrací k myšlenkám, které spojují sport a náboženství. Připomíná, že moderní olympijské hry byly obnoveny na základě hodnot, které jsou hluboce zakořeněny v křesťanství – nejen fyzická zdatnost, ale i duchovní síla a morální integrita. Právě na těchto hodnotách stavěl otec Henri Didon, který spolu s Pierrem de Coubertinem stál u zrodu moderního olympijského hnutí.
Psali jsme:
Je ironií, že tyto hodnoty jsou nyní v ohrožení právě v době, kdy by měly být nejvíce oslavovány. Duka varuje, že pokud se vzdáme těchto základních principů, ztratíme nejen smysl olympiád, ale i svou lidskost.
Jaká je budoucnost olympijských her?
Pařížská olympiáda 2024 by měla být mementem, varováním pro budoucnost. Kardinál Duka nás vyzývá k tomu, abychom se zamysleli nad tím, kam směřujeme. Jsme ochotni obětovat to, co nás dělá lidmi, na oltář moderních ideologií? Nebo si uvědomíme, že pravý význam olympijských her spočívá v něčem mnohem hlubším, než je fyzický výkon – v touze po míru, spravedlnosti a respektu k lidské důstojnosti?
Olympiáda je nejen o sportu, ale i o kultuře, o tom, co nás jako lidské bytosti spojuje. Pokud se však tyto hodnoty ztratí v politických hrách a ideologických bojích, ztratí olympijské hry svůj pravý smysl. Proto je na nás, abychom se postavili za to, co je správné, a zajistili, aby olympijské hry zůstaly tím, čím mají být – oslavou lidského ducha, ne nástrojem pro šíření destruktivních ideologií.
(svob., prvnizpravy.cz, repro: sportwars)
