„Je to opravdu poněkud zvláštní výročí. Kdyby znamenalo nějaký významný moment jenom o mně a pro mne, určitě bych si ho netroufal připomínat. To, že už jde o „kulatých“ 15 let, tomu dává trochu jinou dimenzi. Dokonce i Kalendárium Českého rozhlasu to má jako připomínku kulatého výročí. A to je nějaká autorita. Já sám, mnoho lidí v mé blízkosti, ale i těch, kteří mi píší, říkáme, že dnešní ODS už není tou ODS, jak byla v roce 1991 založena. Já sám se k ODS asi dnes chovám macešsky, ale ona ke mně už dávno daleko macešštěji. Proto pár slov.

Na 19. kongresu ODS v pražských Vysočanech (v podstatě pár set metrů od místa, kde v srpnu 1968 proběhl památný Vysočanský sjezd KSČ) jsem se – jako prezident republiky – vzdal funkce čestného předsedy strany, kterou jsem založil. Četl jsem si teď svůj tehdejší projev, který je snadno k dispozici na internetu.


Pokračoval jsem větou, že „je pro mne již delší dobu nemalým problémem identifikovat se s celou řadou postojů, které Občanská demokratická strana, nebo snad přesněji řečeno její vedení, zastává.“ Tehdy to odlišení vedení a strany mělo smysl, dnes už by to smysl nemělo. Budu-li útočný, řeknu, že dnes už zůstalo jenom to vedení. Řekl jsem tehdy – v podstatě neagresivně – že „nechci hodnotit, nakolik si současné směřování ODS její dnešní členská základna přeje či nepřeje“.

 Trval jsem však na tom, že dnešní (podtrhávám, že byl prosinec 2008) „politika ODS není tou, se kterou jsem ODS zakládal a dlouhá léta vedl“. Dodal jsem, že „přeměně ODS ze strany pravicové a občanské ve stranu politického středu a stranu spíše lobbyistických zájmů než idejí“ nechci stát v cestě.


Změna je i v jednání. Tehdy by se aktivisticky nejezdilo jako opakovaně Černochová na Ukrajinu. Předseda Senátu by nebyl aktivisticky v Izraeli, stejně jako předtím na Tchajwanu. Prezident republiky tehdy protestoval na zasedání OSN proti myšlence globálního oteplování, zatímco teď v Dubaji předseda ODS pouze (a aspoň to) obhajuje jadernou energetiku.