Celá léta jezdil na dva henleinovské, později nacistické zámky, a to do Hrušovan nad Jevišovkou, a do blanenských Lysic. Majitelé těchto zámků byli zásadně protičeskoslovenští - majitel Hrušovan (německého Grussbachu pozdějších tzv. Sudet) byl kutý henleinovec a později nacista, hrabě Khuen-Belasi-Lützow, který se od monarchisty dopracoval k nacismu a byl po osvobození odsouzen za vzpouru své henleinovské jízdní divize proti ČSR. Majitel Lysic byl Albrecht Boguslaw Dubsky, henleinovec a pozdější nacista, komisař pro němectví na panství Lysice, příbuzný nacistů Dubskych z Hoštic,  odsouzený po osvobození  a vypovězený z ČSR do Rakous. Alois Serényi na oba zámky jezdil od třicátých let až do roku 1945. Nejdříve s první, a poté s druhou manželkou. Nevěřící se ptá - dokažte to! Důkaz jednoduchý. 

Při historickém průzkumu - který kompetentní orgány neprovedly! - jsme narazili na neprůstřelný důkaz. 

Na projevy osobnostní vůle šlechticů - na podpisy v zámeckých návštěvních knihách obou zámků. Neznám právníka, který by takové projevy osobnostní vůle ke styku s henleinovci a nacisty popřel. Tyto knihy chová státní archiv. Jsou úředně ověřeny. Finito.

Především úřední protest proti udělení čs. občanství hraběti Aloisu Serényimu z roku 1945. Tehdy předseda MNV Lomnice, což bylo druhé panství Serényiho vedle Luhačovic, protestoval proti udělování čs. občanství jak hraběti, tak i jeho dcerám. Přitom dcery byly členky RAD - Reichs Arbaits Dienst, kterým se chlubily, a jedna z dcer dokonce jako nezletilá na Hitlerovy narozeniny vstoupila do NSDAP (dokázal to brněnský badatel dr. P. Stehlík v knize, kde publikoval registrační kartu NSDAP dcery s registračním číslem NSDAP). Předseda MNV Lomnice dále potvrdil, že hrabě ani dcery a manželky nehovořily řádně česky, měly německou výchovu vychovatelky von Sporn a nacisty Zeitsbergera - a děti posílala rodina zásadně do německé školy v Brně - a tato fakta vyšetřovací komise ONV Uherský Brod zcela pominula již roku 1945! Protest je úřední listina se všemi náležitostmi a chová ji opět státní archiv.

Další důkaz nadržování germanizaci na panství Lomnice je německy psaný dopis v době ohrožení republiky,  hraběte Aloise Serényiho kandidátu správcovství panství, henleinovci a později nacistovi Kowařowskymu. Ten se později stal na  další písemný příkaz hraběte Aloise Serényniho hospodářským inspektorem panství a založil v místě nacistickou buňku.

Hrabě, který se v Luhačovicích stal akcionářem a místopředsedou správní rady Lázní Luhačovic, pozdravil vstoje s bratrem Rudolfem, členem správní rady, odkaz Heydricha a sliboval věrnost Říši podle zápisu správní rady. To vše ovšem vyšetřovací komise ONV Uherský Brod opět pominula.

Vyšetřovací komise ONV Brod zkoumala pana Serényiho podle nesprávného dekretu č.16/1945 Sb. Proč? Protože takto mohl být pan Serényi osvobozen!

Dekret 16 ukládal sankce vůči válečným zločincům a funkcionářům nacistických složek. A toto pan hrabě Serényi ke své cti nikdy nebyl. Byl podle dalších zpráv vyšetřovacích referentů Luhačovic pouze údajně  "člen NSDP bez funkce" a rovněž údajně člen nacistické složky Volksturm. A na to se dekret 16 nevztahoval.

Co zkonila vyšetřovací komise ONV Brod, a kdo tedy byl hrabě Alois Serényi?

Za první, komise měla povinnost prověřit členství hraběte Aloise Serényiho v NSDAP a ve Volksturmu, jak to hlásil referent bezpečnostní komise lázní. Nehnula prstem.

Za druhé, komise si měla opatřit vyjádření MNV Lomnice o chování rodiny a hraběte na druhém panství. Nehnula prstem.

Za třetí, komise si měla opatřit zprávy o netečnosti hraběte k žádostem o pomoc před Němci dvou luhačovických občanů, kterou hrabě - na rozdíl od údajné pomoci jiným - vědomě odmítl s tím, že nemůže podporovat komunisty. Komise nehnula prstem.

Za čtvrté, komise měla prověřit činnost hraběte ve správní radě s jeho bratrem, a  4procentní dividendy z činnosti lázní z Heydrichova daru lázním na pobyt otrockých dělníků zbrojovek. Komise nehnula prstem.

Za paté, komise měla prověřit spolupráci Aloise Serényiho s baronem Uxküllem, funkcionářem Neuratha pro hospodářský a cizinecký ruch, publikovanou i v protektorátním tisku. Komise nehnula prstem. Vzato z pohledu právního, komise projevila HRUBOU NEDBALOST ŘÁDNÉHO HOSPODÁŘE vzhledem k k zjištění dokladů o nacistické příslušnosti vyšetřovance a vzhledem k zajištění konfiskace majetků, připadlých dekretálně státu (později samosprávě). Toto se opakovalo i po převratu 1989 vzhledem k tzv. restituci.

Pravdou je, že zastupitelstvo Luhačovic se po dlouhé době odhodlalo podat trestní oznámení na rozhodnutí jistého ministerského úředníka, jenž způsobil, že úřednice Krajského úřadu Zlín nakonec povolila a udělila čs. občanství  in memoriam  zesnulému Aloisu Serényimu, cože vedlo k restituci potomků z rodu Thienen-Adlerflycht (jejichž jeden člen je rovněž podepsán na zámku Emmahof v Hrušovanech u nacisty Khuena-Belasi-Lützowa).

Tato restituce poškodila vážně nejen město Luhačovice, Lesy české republiky, ale i místní podnikatele.

Co činily orgánové na trestní oznámení? Zatím je odstrkují od sebe a přehazují jako vřelý brambor. Dnes ovšem již značně vychládající...

Byl to souběžec III. říše (podle terminologie Mezispojenecké kontrolní komise "Mitlaufer"), podle nás legionářů kolaborant říše, i když v žádném případě válečný zločinec. 

A nezkoumalo se řádně do všech důsledků ani v letech po převratu 1989 - a následek je nepravá restituce, která obrovsky poškodila samosprávu i občany.