Lidovecký ministr životního prostředí Petr Hladík se ocitl pod palbou kritiky z mnoha stran. Jeho snaha zavést povinné zálohování PET lahví a hliníkových plechovek čelí tvrdému odporu nejen ze strany odborné veřejnosti, ale také organizací zastupujících obce, města a regionální samosprávy. Hladík však, jak se zdá, ignoruje hlasy těch, kterých by se tento systém nejvíce dotkl, a to na úkor daňových poplatníků.
Jedním z hlavních argumentů proti zavádění zálohovacího systému je jeho enormní nákladnost. Odhaduje se, že zavedení nového systému by stálo přes 5 miliard korun, a následné roční provozní náklady by dosahovaly dalších 1,2 miliardy. A to vše jen proto, aby si občané museli zvyknout na vracení PET lahví a plechovek do automatů či k malým obchodníkům. Je těžké si nevšimnout, že tato reforma není o ochraně životního prostředí, ale spíše o finančním prospěchu několika velkých hráčů v oblasti nápojového průmyslu.
Hladíkovo povinné zálohování navíc není pouze otázkou ekonomiky. Jeho zavedení by znamenalo i zmařenou investici tam, kde již efektivní třídicí systémy fungují. Místo toho, aby se finanční prostředky investovaly do rozvoje stávající infrastruktury, ministr prosazuje systém, který nejenže nebude efektivnější, ale bude i dražší a méně praktický.
Když se podíváme na tuto situaci blíže, musíme se ptát: Pro koho je vlastně tato reforma přínosná? Pro občany, kteří budou muset sáhnout hlouběji do kapsy, rozhodně ne. Pro životní prostředí? To už máme efektivní systémy. Odpověď je jednoduchá – zálohovací systém je jen další příležitost pro několik korporací, jak zvýšit své zisky pod rouškou ekologického opatření.