V malé severozápadní bavorské obci Aschaffenburg došlo minulou středu k tragédii, která otřásla Německem. Osmadvacetiletý muž, původem z Afghánistánu, který do země dorazil přes Bulharsko v roce 2022, zaútočil nožem v městském parku. Zavraždil dvouletého chlapce, vážně zranil další dvě děti a usmrtil jednačtyřicetiletého muže, který se ho snažil zastavit. Pachatel byl nakonec zadržen policií na železniční trati po krátké honičce. Tento brutální útok znovu otevřel německou debatu o imigraci, a to jen několik týdnů před federálními volbami, které se uskuteční 23. února.
Podle německého magazínu UnHerd incident vrhl ostré světlo na slabiny německé politické elity a rozvířil veřejnou debatu. Předseda opoziční CDU Friedrich Merz, který je favoritem na post kancléře, oznámil, že předloží legislativu na trvalé uzavření německých hranic pro volný pohyb osob. Tento krok by zásadně změnil dlouholetý princip otevřených hranic Schengenu a současně narušil tzv. „Brandmauer“, tedy politický závazek mainstreamových stran neuzavírat žádnou spolupráci s krajně pravicovou Alternativou pro Německo (AfD).
Merz svým prohlášením šokoval nejen opozici, ale i vlastní stranu: „Nebudu nadále odmítat hlasování o správných věcech jen proto, že by s nimi souhlasili ti špatní lidé,“ uvedl Merz. Jeho slova vyvolala otázky o budoucnosti CDU a jejího vztahu k AfD. Doposud CDU odmítala jakoukoli spolupráci s AfD, přestože obě strany sdílejí podobné postoje v otázkách imigrace a bezpečnosti.
Merz se dále nechal slyšet, že pokud se stane kancléřem, prvním krokem jeho vlády bude znovuzavedení kontrol na německých hranicích. Tento krok, který připomíná rétoriku Donalda Trumpa, však naráží na německou realitu, protože kancléř v německém systému nemá takové pravomoci jako americký prezident. Proporční zastoupení v parlamentu nutí každého kancléře sestavovat koalice, a jak SPD, tak Zelení, potenciální koaliční partneři CDU, trvalé uzavření hranic zásadně odmítají.
Pokud by Merz skutečně usiloval o zavedení hraničních kontrol, měl by pouze dvě možnosti: buď získat absolutní většinu, což podle průzkumů není pravděpodobné, nebo navázat spolupráci s AfD. Tato možnost by znamenala politické zemětřesení a konec tradiční politické kultury v Německu.
Přijetí hraničních kontrol v Německu by mělo devastující dopady na celý Schengenský prostor. Země sousedící s Německem by byly nuceny zavést vlastní kontroly, aby se vyhnuly přílivu uprchlíků odmítnutých Německem. Tato dominová reakce by během hodin rozložila Schengen, což by mělo pro Evropskou unii ještě horší dopady než brexit. Schengen, spolu s jednotnou měnou a vnitřním trhem, představuje jeden z hlavních pilířů evropské integrace. Jeho kolaps by signalizoval první krok k možnému rozpadu EU.
Merzovo rozhodnutí přišlo jen několik dní poté, co v rámci kampaně varoval před opakováním roku 1933, kdy se k moci dostal Adolf Hitler. Tím přirovnal AfD k nacistům. Nyní je však jeho přístup k AfD mnohem pragmatičtější. Podobný vývoj již nastal v Rakousku, kde centristická Lidová strana zrušila svou firewall proti krajně pravicové Svobodné straně a uzavřela s ní koalici. Její předseda Karl Nehammer rezignoval, když jeho pokus o vytvoření koalice s levicí zkrachoval. Tento vývoj připravil cestu pro krajně pravicového Herberta Kickla, který se brzy stane rakouským kancléřem.
Psali jsme:
Podobná situace hrozí i v Německu. Pokud Merz nezíská dostatečnou podporu pro sestavení koalice se středovými stranami, bude muset čelit rozhodnutí: spolupracovat s AfD, nebo riskovat politickou nestabilitu. Každopádně, pokud Merz nebude schopen prosadit své plány, AfD zůstane jediným vítězem. Strana se stane hlavní opozicí s reálnou šancí vyhrát volby v roce 2029.
AfD už dávno není stranou konzervativně-liberálních profesorů, kteří v roce 2013 požadovali odchod Německa z eurozóny. Dnes je to nacionalistická formace, v níž se objevují i osoby blízké neonacistickému hnutí. Přesto si strana získává podporu mladých voličů, zejména díky populistické rétorice a návrhům na návrat k ruskému plynu a těžkému průmyslu. Strana sice mluví o moderních technologiích, ale její program nepřináší skutečné inovace.
Zatímco Švédsko, Finsko nebo Nizozemsko již spolupráci s krajní pravicí akceptovaly, Německo zůstává uvězněno v politickém statusu quo. Pro voliče, kteří touží po změně, však neexistuje žádná reálná cesta, jak tohoto cíle dosáhnout. Každá volba končí stejnou centristickou politikou, která selhává. Zrušení firewallu vůči AfD by mohlo přinést dlouho očekávanou politickou změnu, ale také ohrozit demokratické principy, na nichž stojí poválečné Německo.
Budoucnost německé politiky závisí na tom, jak se voliči a politické strany postaví k dilematům, která definují současnou krizi. Německé federální volby v únoru 2025 tak mohou znamenat zlom nejen pro Německo, ale i pro celou Evropskou unii.
(hn, Unherd.com, repro: ntv)
