Senát: Nepotřebná instituce nebo jen nedoceněná část demokracie? Výsledky účasti ve druhém kole senátních voleb hovoří jasně – pouhých 17,5 % voličů se rozhodlo využít svého práva a zúčastnit se tohoto klíčového demokratického procesu. Jan Zahradil, dlouholetý europoslanec za ODS, se na sociální síti X vyjádřil k situaci přímo a bez okolků. Podle něj jsme v roce 1996 zavedli instituci, s níž se „drtivá většina spoluobčanů nikdy neztotožnila a nechápe, k čemu tu je“. A, jak dodává, „nikdo s tím už nikdy nic neudělá“.
Je však otázkou, zda je správné označit Senát za zbytečný jen na základě nízké účasti voličů. Zahradilova kritika je tvrdá, ale zdaleka není ojedinělá. Senát je dlouhodobě vnímán jako instituce, která se nachází v jakémsi demokratickém stínu. Mnoho lidí nevidí jeho přímý přínos, a proto se k volbám nehrnou. Je však tento pohled skutečně spravedlivý?
Senát je součástí ústavního systému České republiky už 28 let, a přesto se zdá, že pro mnoho lidí zůstává zbytečným „přídavkem“ k Poslanecké sněmovně. Přitom právě Senát má klíčovou roli ve vyvažování moci a v dlouhodobé stabilitě našeho právního a politického systému. Slouží jako pojistka proti unáhleným a populistickým rozhodnutím, a právě v době, kdy svět čelí vlnám extrémismu a polarizace, by jeho význam neměl být opomíjen.
Na druhé straně je pravda, že Senát trpí fatálními komunikačními problémy. Nedokáže se zviditelnit, prezentovat svoji práci občanům tak, aby si uvědomili jeho důležitost. Pokud lidé nevidí konkrétní přínos, nemají důvod volit. A tady leží hlavní selhání – nevolnost lidí není ani tak výsledkem jejich nepochopení, jako spíše důsledkem špatné komunikace ze strany politických elit.
Jan Zahradil svým komentářem otevřel debatu, která by neměla být jen o nízké účasti voličů, ale také o tom, jakým způsobem můžeme reformovat způsob, jakým Senát funguje a jak je vnímán veřejností. Nízká účast je symptomem hlubšího problému - odcizení lidí od politických procesů a institucí, které by měly hájit jejich zájmy.
Označit Senát za zbytečný je však příliš jednoduché a populistické řešení. Místo toho bychom se měli ptát, jak lze zvýšit jeho relevanci v očích veřejnosti. Možná není problémem existence Senátu, ale jeho neschopnost oslovit občany a ukázat jim, proč by měl být důležitý.
Psali jsme:
Senát má potenciál být pilířem české demokracie. Jeho role jako stabilizujícího prvku v politickém systému je nezpochybnitelná, ale jeho přežití a důvěryhodnost závisí na tom, jak se sám dokáže redefinovat a přiblížit občanům, kteří mají pocit, že jejich hlas zde nezní. Pokud se to nezmění, budou se volební účasti dál propadat a otázky ohledně jeho smyslu se budou stále opakovat. Ale vzdát se bez boje by bylo chybou.
(hýbl, prvnizpravy.cz, repro: xtv)
