Názorová pluralita je důležitá v každé době - vše ostatní je diktatura. Těmito slovy uvedla senátorka svůj komentář.

„Chápu, že od vstupu do politiky odrazuje schopné lidi to, že kde kdo, třeba i neschopný, začínající, neznámý, do nich bude moci kopat. O tzv. rádoby nezávislých novinářích nemluvě.

Dopřála jsem si trochu krásné profesní nostalgie. Zvláště když čtete někdy ty hrubé urážky, například od mladých novinářů, kteří o vás nic neví, nebo i uměle vytvořené stížnosti na komoru, dokonce ojediněle, ale i z řad samosprávy - když víte, že důvody jsou zcela jiné. Je vám to líto. Za dvacet let se přece náhle nezměníte. Navíc když během posledních tří let jsem opět dvakrát uspěla v běžných kauzách u Ústavního soudu, a výrazně pomohla jednomu svazku a jedné obci. Tedy asi o svém oboru opravdu něco vím. Budovaná nenávist k lidem vlastních názorů sebou dnes přináší bohužel cílenou dehonestaci, lidskou i profesní, a to i tehdy, když jsou ty názory vyslovovány civilizovaně, bez urážek, v klidu. Jenže někdo nemůže ustát, že vůbec ty názory máte, nedej bože říkáte. To, co kvůli své otevřenosti a postojům musím o sobě někdy číst v titulcích a textech článků, bych tak nepřála ani nepřátelům.

A jak se to tak stane, že z "úspěšné, známé, populární..." advokátky je náhle "dezinformátorka", "dezolátka", o vulgárních výrazech novinářů nemluvě?

Do jasné profesní linie, popsané v rozhovoru, zasáhla za pár měsíců od jeho otištění doba covidová, kde jsem zcela samozřejmě a automaticky spolu s kolegy začala hájit základní lidská práva, opět proti státu, jak jinak. Už to vyvolalo vlnu hrubých urážek, protože to nezapadalo do masivní propagandy. I když jsem dělala jen svou práci. A navíc ty soudy ta opatření skutečně rušily.

Následně jsem si dovolila ještě víc - nezávislou kandidaturu do Senátu, protože už jsem se na ignorování českých zájmů v rozhodování vlády v přímém přenosu prostě nemohla dívat.

A to, že jsem uspěla tzv. proti všem někdo dodnes nerozchodil. A náhle jako by těch dvacet let pro někoho nebylo. Jakoby názor byl důvodem mít možnost si vulgárně a beztrestně "kopnout" do ženy, která má profesně prostě něco za sebou. A dosáhla toho pro tytéž vlastnosti, které využívá teď - vědomosti, odvahu, analytické schopnosti, důslednost. Smutné, že se to může dít.

Nedivím se proto v jejich oborech úspěšným a schopným lidem, když je "lámu", ať to zkusí taky, že mi řeknou - do politiky? Abych musel zažívat to, co ty? Od lidí, kteří ti nesahají ani po kotníky?

Ani náhodou. A tebe je nám líto, že tu svoloč musíš tolerovat.

Tak jsem se aspoň potěšila zpětně tímto tři roky starým rozhovorem. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že kde kdo bude považovat za možné mne hrubě urážet a ponižovat, zaťukala bych si na čelo, a řekla bych si - to by mu přece stud nedovolil.  A vida.

Děje se. Lidsky mne velmi mrzí, že něco podobného připustíme. Názorová pluralita je přece důležitá v každé době - vše ostatní je diktatura. Soudruzi také uráželi své oponenty, protože jinak si s nimi nevěděli rady - lidé by si mohli všimnout, že mají pravdu.

A o to jde i v mém případě. Komplikuji jim tu parlamentní většinu hlasem občanské většiny. Ale jsem už holt taková, jak je něco nesprávně, bojuji proti tomu - více jak dvacet let u soudů, dnes jsem k tomu přidala ještě jedno kolbiště - to veřejné.  

A jak se budu bránit těm vulgaritám a podobným "kulturním" obohacením naší provládní novinářské scény? Brzy se dozvíte - a myslím, že se vám to bude líbit. Protože to bude originální, a vás to bude určitě bavit. A vy jste ti, kdo jsou pro mne důležití. Vaše důvěra mne vynesla do Senátu, a já vám tu důvěru oplatím. Jak se to bude líbit oné "svoloči", to nevím. Spíše ne," uzavřela svůj komentář senátorka Jana Zwyrtek Hamplová.