Proválečná rétorika naší vlády a zapojování se do války na východě téměř s nadšením mne děsí. Jakoby neuměli zaujmout ničím jiným, tak se až fanaticky seberealizují v tzv. pomoci Ukrajině, český premiér se chová jako druhý ukrajinský premiér, protože na svůj český lid zcela zapomněl – odsunuli ho jako něco nedůležitého. Každý průměrně chytrý člověk dnes už ví, že jde de facto o přeměřování sil mezi Ruskem a USA, a Ukrajina k tomu byla hrubě zneužita. A my jako evropští téměř sousedé to odnášíme s ní. Jsme tedy také obětí toho všeho.      

K označení Chcimíra se hrdě hlásím. Jen psychopaté chtějí válku, a kdo si potřebuje zvedat sebevědomí v čele vojsk, kam mimochodem řadím i naši ministryni války paní Černochovou, snadno dohledáte, že nic jiného neumí. Řinčet zbraněmi umí každý nedouk, něco vybudovat, něco dokázat, něco umět, něco se skutečně naučit, to už chce schopnosti jiného druhu než schopnost bořit, co vybudovali jiní.  

Musím říct, že mne to první měsíce velmi zaskočilo. Opravdu mne nenapadlo, že postačí jiný, slušně řečený názor, a stanu se terčem vulgárních až bulvárních urážek rádoby novinářů (Etzler, Šafr a další), to, že si ministr zdravotnictví (Válek) dovolí komolit mé jméno, jsem napřed považovala za podvrh s tím, že nikdo s určitou úrovní takto nemůže klesnout, a když mne kreslíř Mareš, který mi křtil před třemi lety básnickou sbírku, namaluje ve vulgární pozici se dvěma muži…To už jsem doufala, že se probudím. Říkala jsem si – proboha, jsem žena v letech, advokátka, léta přednáším, pořádám kongresy, publikuji, sem tam uspěji s ústavním nálezem….Vyjadřuji se věcně, slušně, korektně… Ale oni byli jako smyslů zbavení, žádná urážka, nejlépe v titulku, jim nebyla dost hrubá. Dnes vím proč. 

Napřed bylo cílem, abych přestala pomáhat lidem v době covidu, a pak to bylo ještě horší – strach, že se dostanu do senátu, byl neuvěřitelný. Když se to pak skutečně stalo, cílem bylo, abych mandát položila – proto mě ta média tak ničila pověst, a některá to dělají dodnes. Senátorka, která se dostala do senátu tzv. proti všem, jim totiž udělala čáru přes rozpočet. Za prve mají obavy z dalších podobných, za druhé jim nevadí ani tak ten jeden hlas, ale vadí jim, že mám veškerá práva senátorky – například přístup ke všem smlouvám bez onoho „začernění“, a k tomu jsem právnička, co se nebojí... Zkrátka mají strach. Takže vsadili na to mě špinit, urážet, pomlouvat, aby snížili mou důvěryhodnost v očích lidí, aby za mnou přestaly jezdit obce a města do advokátní kanceláře…Některé mi to i přiznaly, že je na ně vyvíjen tlak.  A já, jako naschvál, v posledních dvou letech zase vyhraji dva ústavní nálezy právě pro obce a města.

To je vlastně další věc, která jim velmi vadí – že nejsem hloupá (úsměv). Na jejich dva argumenty jim dám tři. Tedy senátorka s vlastním názorem, navíc populární mezi lidmi, je pro provládní média terč. Naučila jsem se to ignorovat. Škoda energie je vůbec vnímat. Asi mají sami dost komplexů, když jim tak moc vadí jedna žena, která se nahlas ozvala proti bezpráví.      

Já se lidem nedivím, že se bojí. Slýchám to i od starostů. Říkají mi - když si dovolí takovou stoku proti vám, renomované advokátce a slušné ženě před šedesátkou, co pak vůči nám? Naši společnost opět ovládl strach vyčnívat, a je to od listopadu poprvé, kdy se o demokracii v její samé podstatě skutečně bojím. Je tu propojen byznys a politika, ruší se nepopulární blogy, ostatně mě ho taky zrušili, zkrátka snaha umlčet lidi s jinými než diktovanými názory je do očí bijící. Že se o to snaží politikové, ok, ale že se k tomu propůjčují média, to je už o strach, až je mi z toho zle. Naštěstí to jiná dohánějí, a je smutné, že objektivní informace dnes musí financovat a snažit se o něj soukromé subjekty. Tento rozhovor je důkazem.    

Kdyby byla tato vláda soudná, dávno to položila. Musela poznat během pár týdnů, že na to prostě nemá. Prostě nemá. Svou neschopnost maskuje o to větší agresivitou, útočností, privatizací jediné pravdy. Odejde s obrovskou ostudou, jen jí to ještě nedochází. Ano, je to vláda nechtěných, a bude se na ni vzpomínat jako na jedno z největších ohrožení naší země v novodobé historii.   

Začnu popořadě. Oním „pytlem“ s Putinem,, který visel na ministerstvu vnitra. Kdyby nic jiného nebylo, o panu Rakušanovi mám od té doby jasné mínění. Kdo vyhodil desítky tisíc za tuto mezinárodně provokativní akci úrovně pubertálního mladíka z veřejného rozpočtu, dopustil se dle mého názoru porušování povinnosti při správě cizího majetku, protože k ničemu podobnému ministr rozpočet nemá. Policejní orgány však došly k názoru, že je vše v pořádku, že takto vynakládané peníze jsou v náš prospěch. Neuvěřitelné, jaké dětinské nápady jsme povinni financovat. 

Smlouva s USA je další průšvih, jinak to nazvat jako právnička znalá veřejného práva neumím. Nejde totiž o žádnou dohodu o obraně, ale o podmínkách pobytu amerických vojsk na našem území, a ta smlouva je tak nevýhodná pro naši zemi, že něco podobně jednostranného jsem snad ještě v ruce neměla. Pro senátory jsem proto zpracovala podklad, který měl být pro ně důrazným varováním, ale přestože jsem mu věnovala řadu dnů, možná ho ani nečetli. Možná ale tentokrát udělali chybu. Protože měli v rukou odborný text, který před určitými částmi dohody varoval, nemohou nikdy říct, že nevěděli, že mysleli, a podobné alibismy. Někdy se tzv. kvalifikované upozornění číst vyplatí, zvláště jde-li o tak vážné věci. Zvednou ruku pro něco jen proto, že někomu věřím… Já být nimi, tak z té odpovědnosti, zvláště když jí nerozumím, nespím. Zvláště když si uvědomíme, že ta vojska budou podléhat na našem území americkému velení. Myslím, že kolegové ani netuší, co vlastně ta jejich ruka nahoře znamená, a že se také jednou možná budou muset za to hlasování zodpovídat.     

Věřím, že naše paní ministryně války jednou stane před soudem. A to bych nemusela znát nic jiného, než ty její veřejné zakázky a nákupy. Tam je to jen otázka času a nezávislé justice. Pak je tu ona smlouva s USA o údajné obraně, která de facto není o obraně, ale o pobytu cizích vojsk na našem území na náš účet, tedy je v neprospěch České republiky. Naše vládní elity to prostě směřují tam, kam chtějí vládní elity jiných států, a ta naše vláda je poslouchá na slovo. Já osobně považuji jednání a rozhodování naší vlády v oblasti bezpečnosti za zradu na občanech České republiky. Když letěla ministryně Černochová do USA, už tehdy jsem říkala, že to nedopadne dobře. A snad poslední větu – to, že se někdo jako paní Černochová mohl dostat do této pozice, považuji za možné v jediném případě – že to je součástí scénáře. Jinak by nikdo jejich kvalit na podobnou funkci nemohl ani pomyslet.     

Řeknu to ještě více jednoduše. Nám dnes běží o všechno. O statky hmotné, neboť jsme premianti v cestě na ekonomické dno, padají české firmy, vytlačujeme české zemědělce, namísto podniků máme sklady, neuvěřitelně se zadlužujeme….a tak dále, tak jde ale také o statky nehmotné, protože současná vláda se snaží postavit proti sobě generace, narušit klasické rodiny, nabourat násilně křesťanské hodnoty nenápadným průnikem LGBT do školních osnov, útočí se kvůli tomu na papeže, na bývalého kardinála… Tady probíhá destrukce současné společnosti se vším všudy. A nikdo se nás neptá, zda to chceme.

Česká republika by se měla stát ostrůvkem normálnosti ve světě, který začíná legitimně „blbnout“, omlouvám se za ten výraz, a na této normálnosti postavit všechno. Byrokraty nechme Bruselu, běžence těm, kdo si je pozvali, válku na svém území odmítněme kategoricky, stejně jako cizí vojska, s úctou se chovejme k seniorům, važme si maminek, které chtějí mít děti, odměňujme pracovité a podnikavé lidi, využívejme své bohatství sami, vybudujme moderní školství, zdravotnictví, dobře plaťme lékaře, aby nám neutíkali, buďme v maximu soběstační v zemědělství, spolupracujme v rámci střední Evropy…. zkrátka vraťme se kořenům včetně vícegenerační tradiční rodiny, odlišnosti samozřejmě respektujme, ale nedělejme z nich standard, a odmítněme hlavně tisíce neziskovek, živící se ničím. A tak bych mohla pokračovat. Chce to zdravý rozum a bouchnutí do stolu. Ale hlavně – vyprovodit tuto vládu, pokud možno ihned. Zkusím odvážnou hypotézu. Tato vláda nakonec zůstane zoufale sama. Už dnes se hádají sami mezi sebou, odepisují je staří političtí pardálové, a ruce od nich začíná dávat i prezident. Budou se bát mezi lidi.      

Za dané situace si neumím představit tam nebýt. I když - asi budu jediná senátorka, která k svatému Václavu přijde (úsměv). Cítím to ale jako svou povinnost, a nejen kvůli všem lidem, kteří přijedou, ale kvůli všem občanům naší země. Oni mě vyslali do senátu, jsem tam kvůli nim. Naše země je ve vážném ohrožení – padá ekonomika, nadšeně se mluví o válce, lidé ztrácí půdu pod nohama… Něco tato vláda zoufale neumí, něco dělá možná na objednávku, někdo si v ní řeší své mindráky, ale v každém případě míříme jejím vládnutím ke dnu. Tedy to, že budu na pódiu, a demonstraci proti této šílené vládě pár větami (a jedním malým překvapením) podpořím, považuji za naprostou samozřejmost. A nejen to - ráda bych tam viděla i zástupce dalších opozičních skupin, lidi z uměleckého nebo sportovního světa… Lékaře… Starosty a primátory… Protože vyprovodit tuto vládu, která je nebezpečím pro každého z nás, není už politika, ale pud sebezáchovy. 

O hlasy se bude bojovat ve volbách, sobota 16.9. bude o konci vlády Petra Fialy. A tam bychom měli stát jeden vedle druhého, a všichni, kdo můžeme, bychom tam měli být. Já nebojuji o žádnou funkci, já už ji mám (úsměv). A těší mě, že mohu díky voličům říct – přicházím ze Senátu. A měla bych ještě větší radost, kdyby Petru Fialovi hlásili zvědové: „Ty, oni jsou tam snad všichni… Všichni…“ Aby on naopak ze Strakovky odešel, a pustil tam ty, kteří to aspoň trochu umí.