Národním sportem je podle 60 % Čechů hokej. Letos se po devíti letech vrací do České republiky Mistrovství světa v ledním hokeji. Šampionát se uskuteční v druhé polovině května v Praze a Ostravě. Čechům se ale v posledních letech na světových kláních příliš nedaří, a podle několika studií a průzkumů na tom nejsou, co se týká nejen sportu, ale pohybu obecně, dobře ani naše děti.

Proč tomu tak je a jak se změnil hokej, o tom jsme si povídali s bývalým českým hokejovým útočníkem a trenérem Vladimírem Růžičkou, který je držitelem zlaté medaile z pražského Mistrovství světa 1985 a který též jako kapitán dovedl český tým k vítězství na legendárním olympijském turnaji v roce 1998 v Naganu. Růžička působil řadu let v zámořské NHL. Za připomenutí stojí, že byl prvním hráčem po revoluci, který odešel do Ameriky. Jeho prvním týmem byl Edmonton Oilers. Od roku 2008 je Vladimír Růžička členem Síně slávy českého hokeje.

Rozdíl je hodně veliký. Je to 53 let zpět a posun je neskutečný. Náročnost na děti a finanční náročnost pro rodiče, než to bylo za nás. Všechno se posouvá a vylepšuje. V dnešní době má mládež lepší podmínky než dříve, říká v exkluzivním rozhovoru pro Prvnizpravy.cz Vladimír Růžička.

Na sportování dětí mají rozhodně největší vliv jejich rodiče.

V dětském a mládežnickém sportu je vulgarismus špatně a nelíbí se mi to. Opět je to tou dobou. Děti mají přístup k internetu, kde na ty vulgarismy naráží denně.

Každý sport to má jinak, ale když jsou to ty hlavní sporty, tak kolem 8 roku. Hokej je specifický tak, že se musí začít co nejdříve, protože bruslení od mala je základ. Jinak by se měly děti od 6 do 10 let věnovat více sportům.

Změnil se skoro ve všem. Finanční náročnost na vybavení, fyzická zátěž na tréninku, přístup trenérů k mládeži, jiné strategie ve hře. Dříve se hrálo na otevřených stadionech, bylo jich i méně. Dnes je to pro hráče luxus.