Evropský parlament (EP) schválil minulý týden tolik diskutovaný "Migrační pakt", který dojednali ministr vnitra a šéf Starostů Vít Rakušan a premiér Petr Fiala (ODS). Ukázalo se, že zmíněný pakt skutečně obsahuje "povinné kvóty" a také to, že nám ministr Rakušan dlouhou dobu lhal. Ozývají se slova jako "zrada" a také i stále častější kritické hlasy z řad ostatních vládních koaličních partnerů Starostů. Rakušan si však i nadále stojí za svým a prohlásil, že je rád, že se v EP našla většina a migrační pakt byl přijat. Myslíte si, že přijetí „Migračního patku“ může rozhádat vládní koaliční partnery natolik, že by to mohlo vyústit v konec vlády? Či odchod nějaké strany z pětikoalice? Politický konkurenční boj bude totiž sílit díky blížícím se eurovolbám a poté i volbám krajským a senátním…
Kde teď jsou všichni ti „factcheckeři“ a samozvaní „arbitři na pravdu“? Co dělá Rakušanův K.R.I.T.?
Ti teď odpouslouochávají Voice of Europe a hledají další Rusáky s narativem. Nebo snad někdo čekal, že půjdou proti Rakušanovi? Vždyť je všechny platí!
Česká zahraniční politika je primitivní a naivní, uvedl v exkluzivním rozhovoru pro CNN Prima NEWS bývalý prezident Miloš Zeman, který zároveň považuje přerušení česko-slovenských mezivládních konzultací na popud České vlády za pokračování v sérii ostud v naší zahraniční politice (např. zrušená návštěva premiéra Petra Fialy v Nigérii nebo odvolaná cestou ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely (STAN) do Saúdské Arábie). Jak byste hodnotil současnou českou zahraniční politiku Vy?
Naše republika žádnou zahraniční politiku nemá. Pokud to někdo ještě nepochopil po zrušených návštěvách Saúdské Arábie a Nigérie, pokud to někdo nepochopil z fotek Fialy u indického kolovrátku, pokud to někdo nepochopil z tchajwanské investice v Drážďanech, tak mu to muselo dojít nejpozději ve chvíli, kdy Fiala vykecal, že shání u obchodníků se zbraněmi munici pro Ukrajinu. To se tak dělá, víme? Řekneme Rusům předem, že se dají někde koupit granáty. Oni určitě zůstanou v klidu a nepokusí se obchodníky přeplatit a nebo jim vyhrožovat...
Populární slovenský bojovník a vlivný influencer Attila Végh před volbami podpořil prezidentského kandidáta Petra Pellegriniho. Automobilka Renault se s ním následně rozhodla spolupráci ukončit kvůli jeho "špatným politickým názorům". Následně to odnesla další vlivná slovenská influencerka Jasmina Alagič či slavný rapper Patrik Vrbovský alias Rytmus. Attila na svém instagramovém účtu napsal, že aktuální události v něm vzbuzují pocit, že se vrátil komunismus. Senátorka a též advokátka Jana Zwyrtek Hamplová jednání společnosti Renault odsoudila. „Renault porušil absolutně vše. Dala bych ho k soudu. Stojím na straně Atilly Végha. Postup Renaultu je skandální. Jde o porušení zákonů civilizované společnosti, zásady rovnosti, Listiny základních práv a svobod, o diskriminaci osoby z důvodu jejích politických názorů a návrat bolševických praktik v přímém přenosu,“ napsala senátorka. Jak to vidíte Vy?
Trestání za projevy svobodného názoru, který je odlišný od jakéhokoli narativu současné vlády, je stále „děsivější“ i u nás. Např. lidovecký ministr životního prostředí Petr Hladík teď žádá hlavu bývalého šéfa strany a někdejšího ministra zahraničních věcí Cyrila Svobody kvůli jeho „špatným názorům“ a chce ho vyloučit ze strany. Cyril Svoboda se vyjádřil, že vedení strany proti němu užívá metody, které používal Stalin. Jak hluboko klesla současná vládní garnitura v pošlapávání lidských práv a svobod a proč pořád většina z nás dělá, jako by tomu tak nebylo?
Atmosféru nenávisti, kterou u nás šíří především stoupenci současné vlády a na Slovensku stoupenci opozice, se nyní rozhodli uklidnit jak nově zvolený prezident Slovenské republiky Peter Pellegrini, tak překvapivě i dosluhující prezidentka Zuzana Čaputová. Zaznívají slova, že každý jedinec má právo na svůj politický názor a má právo ho i vyjádřit - ale způsobem, který nebrání vyjádření jiného názoru a který dopředu neodsuzuje jeho nositele. Oba shodně zdůrazňují, že není v pořádku útočit na důstojnost člověka bez ohledu na jeho politický názor. Ponižování, vulgární nadávky na ulici a nenávistné komentáře na sociálních sítích, směřované veřejně známým osobnostem, novinářům, sportovcům či politikům jen proto, že nesouhlasíme s jejich postojem nebo prací, je podle nich nepřijatelné a podněcování k tomuto jednání je odsouzeníhodné a nebezpečné, a to zejména z pozice politické moci. Připadá mi, že ta jejich výzva přesahuje hranice a u nás směřuje nejen k představitelům současné vlády, ale i k jejich věrným stoupencům a někdy až „fanatickým následovníkům“. Má tato výzva u nás „šanci na úspěch“?