18. dubna 2025 - 04:20
Jak si vysvětlit, že tento do nebe volající důsledek zfušovaného zásahu policie a všech jejích nekonečných obran ze strany odpovědných politiků ani v nejmenším nepohnul svědomím zodpovědných politiků? V článku
Masové vraždy ve světle morálky a práva, uveřejněném 29. 12. 2024, jsem napsal: „
Vláda, policie a přidružené instance nevyvozují ze střelby na Filosofické fakultě nic, co by nahradilo ryze právní pragmatiku nějakým vyšším zřetelem,ohledem na morální povědomí veřejnosti, zejména pak příbuzných obětí.“ Došlo k další tragédií, která se nedala předvídat, ale virtuálně byla přítomna jako možný důsledek jednání Rakušana a všech představitelů policie a vlády.
Každý, kdo sledoval dlouho se vlekoucí vyšetřování, mohl pomocí selského rozumu rozpoznat slabé články řetězu, které zakládají vinu:
- Nedovolený prodej útočných zbraní.
- Školení na úrovni ostřelovače.
- Neprofesionální kontrola budovy Fakulty.
- Opuštění budovy bez zajištění.
- Masivní kontrola budovy v Celetné, která nedávala pachateli prostor k větší akci.
Nechápu, jak mohli muži ve službě, která vyžaduje mimořádný smysl pro bezpečnost a předvídání nebezpečí v složité situaci, jednat tak zbrkle, tak snadno vypnout prostý selský rozum. Čtu-li dnes, jak Rakušan uklidňuje své svědomí (má vůbec nějaké?), znovu osvědčuje svou neschopnost zastávat klíčové ministerstvo; zřejmě si vůbec neuvědomuje naprostý deficit normální lidské slušnosti, svědomí a citu. O čem jiném svědčí slova jeho obhajoby? Ani na chvíli se nezamyslel nad zoufalstvím matky a její žalobu šmahem odmítá: „Se vší pokorou, to obvinění je absurdní. Všechny expertní orgány, které se zásahem zabývaly, došly k závěru, že tragédii nebylo možné zabránit, od interní inspekce policie přes inspekci GIBS až po parlamentní vyšetřovací komisi. Rozumím žalu a zoufalství pozůstalých, ale viník té tragédie je jen jeden, pachatel sám. Hledat viníka není fér.“ Za prvé: Všechny zmíněné expertizy psali lidé, kteří nemají zájem podřezávat pod sebou svou profesní a politickou větev. Za druhé se tu otevírá dalekosáhlá otázka o vině masových vrahů.
Arogantní odpověď státníka, který má bdít nad stavem veřejné bezpečnosti, odpovídá morálnímu vakuu snad všech dnešních politiků, a nejen u nás. Kolik jen se masovými vraždami zabývalo institucí a komisí ve Spojených státech, odkud se tato nákaza začala již před dobrými dvaceti lety šířit do Evropy a snad do celého světa! Tato neznámá epidemie se přenechává specialistům – policii a psychologům, kteří často pokrčí rameny, protože ve svém rejstříku nenajdou žádnou konkrétní diagnózu. Ani naši psychiatři nenašli u Davida Kozáka příznaky duševní nemoci: ve studiu byl úspěšný a celou složitou akci dovedl do posledního detailu naplánovat a provést.
V Americe se teprve v poslední době ozývají hlasy odborníků, kteří za osobní ztrátou lidskosti hledají příčinu ve stavu celé společnosti. Již to není jen selhání a tragédie postiženého jedince – za ním se projevují obecné příčiny. Statistiky naznačují, že míra vražedných činů se pohybuje podle výskytu krizových stavů v daném státě; mírou je stoupající počet nezaměstnaných, bezdomovců, drogově závislých. Ve hře jsou samozřejmě individuální příčiny, které se stávají rozbuškou zločinu, ty však může odhalit jen zasvěcená a dobře provedená analýza. I zde je nápadná jedna věc, která ukazuje, že strůjce zločinů něco v osobním života spojuje, poznamenává: je to chorobná závislost pachatelů na konzumaci krutých pornografických a vražedných filmů, které veřejnosti z velkého rohu hojnosti dennodenně nabízí masová kultura.
Když vyšlo najevo, že fakultní vrah byl vášnivým konzumentem pornografie zachycující nejhorší sadistické praktiky, vůbec mě to nepřekvapilo – je to podhoubí snad všech nemotivovaných masových vražd. O této skryté, neodhalené i zamlčované příčině jsem již mnohokrát psal; zmiňoval jsem se například o diskusích v 90. letech, podnícených paní Táňou Fischerovu, o škodlivém působení masové kultury.
V totalitních časech byly žánry propagující násilí potírány, zatímco režim kapitalistické demokracie považuje cenzuru braku za omezování tvůrčí svobody. Zaznamenal jsem, že Škvorecký v 60. letech zákaz braku schvaloval, ale jeho přítel Urbánek namítal, že brak tvoří podhoubí vrcholných uměleckých děl. Nevím, jak to posuzovala Olga Havlová, když za normalizace začala sbírat brakovou četbu jako svého druhu oponenta řízené kultury. Některé sešitky prvorepublikového podpultového nebo nebo kolportovaného člení byly hotovou odpočinkovou četbou proti té kruté kanonádě dnešních krvavých příběhů. Buď jak buď, knihy určené k rozpoutání primitivních pudů nelze omlouvat. Jisto je, že dnes se sice v tomto typu antikulturní produkce můžeme brodit, ale žádný nový Joyce ani Apollinaire se neobjevil.
Před několika dny naším dost otrlým veřejným míněním otřásl případ sadistické vraždy mladého muže, kterého jeho přátelé předem plánovaným a zdlouhavým způsobem mučili a celý průběh tortury si nahrávali. Jiného typu je vražda zdravotních sester, kterou v těchto dnech připravovaly nezletilé dívky v jedné psychiatrické léčebně. Všechny tyto a podobné vraždy jsou různými variacemi odlidštění, které vycházejí jakoby z ohniska stejného degradovaného pudu. Že je to podnikání z hlediska trhu výnosné, nemusím dodávat.
Quo usque tandem, jak dlouho ještě budeme svědky podobných neuvěřitelných masakrů, než se příslušné instituce a orgány ochrany veřejného zdraví odhodlají k důkladné anamnéze a diagnóze této nemoci, která už desetiletí ohrožuje naši západní civilizaci?
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX