Nebo koncensuální jako to, na čem se lidé dohodnou? Nejhorší definice informace je účelová, tj.pravda jako to, co se shoduje s určitým účelem, záměrem, zájmem. A přesně to jsou účelové politické nepravdy, které vyhovují lidem u moci, lidem, kteří si uvědomjí vratkost svých záměrů a pomocí cenzury se snaží veškerou kritiku potírat, sprovodit ze světa.

Cenzura je výrazem slabosti, nedostatku argumentů, potlačování diskusí, intelektuální zbabělosti.
 

Jak je možné do nekonečna omílat takové zjevné nepravdy, jako tvrzení, že Putinův útok byl ničím nevyvolaný, nemotivovaný, nevyprovokovaný? Kdo měl zájem na tom, aby veřejnost nedostala do ruky dokumenty o tom, že Ukrajinská národní garda připravovala na začátek března 2022 útok proti vzbouřencům na Donbase a v Luhansku?

Jak dlouho nám dnešní vládci v Kyjevě budou představováni jako vzorní ochránci demokracie, strážci spravedlnosti, práva a pořádku? Jak se to rýmuje se zjištěním, že Ukrajina je jedním z nejzkorumpovanějších států světa? Jak se může dovolávat čestného místa v Evropě, když kyjevští lídři tuto zemi požehnanou přírodním bohatstvím přivedli na kraj bankrotu?

Jak dlouho se bude zastírat, že dnešní válka je vyvolána národnostní, náboženskou a kulturní netolerantností vůči menšinám? Proč ukrajinští nacionalisté líčí ruský národ jako barbarský, teroristický, zločinný?

Proč Zelenskyj uplatňuje vůči Rusům zásadu kolektivní viny? Proč lídři evropských států, až na malé vyjimky, s tímto xenofobním fanatismem souhlasí?
 
Nejsou všechny tyto výstřelky svědectvím o rozpadu evropské a atlantické civilizace? Kolik času ještě zbývá, než se ručička na hodinách dějin dotkne osudové dvanáctky?
 
To, na čí zásah a jak horlivě Fialova vláda provedla cenzurní zásah, už skoro ani nemá smysl rozebírat a vyvracet. Do té míry se to příčí všem demokratickým, etickým, právním pravidlům a kulturním tradicím, že si tento cenzurní potrat nezasluhuje místo jinde, než mezi vybranými hanebnostmi doby, která se vymkla z veřejí, dodává Mojmír Grygar.