Mojmír Grygar: O tom, jak Zelenskij a Trudeau tleskali válečnému zločinci

politika

V tisku se všichni shodli na tom, že to byl faux pas, omyl, nedopatření. Obvinili úředníka, který měl prověřit hosty pozvané do parlamentu. Za toto vysvětlení šokující události nedám ani zlámaný groš. Proč?

Mojmír Grygar: O tom, jak Zelenskij a Trudeau tleskali válečnému zločinci
Mojmír Grygar
30. září 2023 - 04:20

Odedávna totiž vím, zejména pak od své návštěvy Kanady roku 1973, když jsem se tam zúčastnil mezinárodní konference AILC, zabývající se studiem vzájemných vztahů literatur, že Kanada po válce poskytla asyl desetitisícům uprchlíků ze Sovětského svazu a Východní Evropy. Byli to především Ukrajinci, kteří bojovali v řadách Banderovy armády a jako dobrovolníci SS, dále fašisté ze Slovenska i lidé odjinud obtěžkaní válečnými zločiny, píše Mojmír Grygar v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Každý, komu doma hořela půda pod nohama, počínaje Banderou, hledal útočiště na Západě. Bylo přijímání veteránů, bojujících proti sovětské armádě, v zámoří nebo v Německu gestem dobré vůle? Samozřejmě, že ne – tito uprchlíci měli své zkušenosti z bojů proti bolševikům i proti  vládám jiných zemí (připomeňme povstání banderovců na Podkarpatské Rusi v roce 1939  potlačené vojenskými jednotkami Druhé republiky). Mohli se tedy rychle zapojit do obnoveného boje proti nenáviděnému nepříteli. Tento neuvěřitelně rychlý gambit, tato proměna nepřítele ve spojence, patří k hanebným zvratům, které znemožnily pokojné urovnání rozporů v poválečné Evropě. Ochránci západního kapitalismu, otřeseného růstem socializačních a emancipačních hnutí (v USA šlo především o udržení apartheidu), sáhli po drastické léčbě, po všemožném omezování (containment) vlivu Sovětského svazu a jeho ideologie. Udělení generálního pardonu veteránům nacistických a fašistických armád znamenalo drastické porušení elementární etiky mezilidských a mezinárodních vztahů.    

                                      

Dnes již má veřejnost víc vědomostí o zásadách americké politiky: nerozhodují pravidla morálky, nýbrž bezprostřední hospodářský, politický s vojenský zájem. Proč americká vláda podporovala obětí, proč podporovala Husejna ve válce s Íránem v letech 1980–1988 a proč  svému spojenci v roce 1991 na obrtlíku vyhlásila válku, která ještě dál komplikovala a poškodila vztahy mezi národy, státy, etniky a náboženstvími v této oblasti? Proč Američané podporovali v občanské válce v Sýrii Kurdy a proč je, když už je nepotřebovali, hodili přes palubu? Tehdy to vyvolalo protesty i u lidí, kterým Amerika imponovala a kteří se zhrozili, že se Američané dopustili zrady. O tom, jak Američané bez skrupulí provádějí změny režimů ve středo– a jihoamerických státech, není třeba ztrácet slova – jen podpora diktátora Pinocheta stála 70 000 obětí. Mohutný příliv emigrantů z této oblasti je bumerangový efekt jejich dlouholeté činnosti.
    
Nedovedu si vůbec představit, že by si Zelenskyj a s ním i Trudeau mohli představit, že by se v Kanadě našel nějaký starý Ukrajinec, který se osvědčil za druhé světové války jako voják spojenecké armády. To je nemyslitelné – Kanaďané dobře věděli, kdo a proč hledal po porážce Německa a Itálie za mořem útulek. Veřejnost byla dostatečně informována o poměrech v Evropě. Kdo měl možnost navštívit v západní Evropě hřbitovy tisíců padlých kanadských vojáků, ví, jakou daň zaplatili občané britské državy ve válce, které se zúčastnili ne snad proto, že by jim z toho plynula nějaká výhoda, ale proto, že si uvědomili, že je nutno učinit fašistické a nacistické agresi přítrž.  Proto pochybuji, že by poválečný příval evropských utečenců vyvolal u místních lidí  bůhvíjaké nadšení. O tom se rozhodovalo v Londýn a Washingtonu a obyčejného člověka v Ottawě, Torontu nebo Vancouveru se nikdo neptal.        


Uvedu ještě jednu osobní zkušenost. Při druhé návštěvě Kanady jsem měl možnost navštívil univerzitu ve Winnipegu, kde jsem zažil podivnou příhodu: při návštěvě slavistického oddělení jsem byl zaražen tím, že pracovníci ukrajinské sekce prohlásili, že s rusisty, až na to, že jejich katedry jsou na chodbě vedle sebe, nemají nic společného. Kolegové z ruského oddělení na to reagovali pokrčením ramen.

Dopsáno a podtrženo: úředníci, kteří připravovali návštěvu ukrajinského prezidenta usoudili, že vzácnému hostu je třeba udělat radost, a pozvali bývalého člena ukrajinské 14. granátnické armády SS Galizien (Halič). Došlo sice k tomu, že se tento kanadský žert vinou všetečných novinářů plně nevydařil, ale s tím již organizátoři tohoto nostalgického setkání zřejmě počítali. Buď jak buď, Zelenského přece jen potěšili.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)



Anketa

Kdyby se dnes konaly v ČR prezidentské volby, komu byste dali svůj hlas?