Kontrastně mi to připomnělo našeho středověkého kronikáře Kosmu, který Petřín (Hradčany ještě neexistovaly) přirovnal k delfínu. Novinář také přebírá nelichotivé hodnocení volebního zápasu, který kdysi neúspěšný kandidát Karel Schwarzenberg označil za „mimořádně nechutné“, a autor článku se příliš netají tím, že ho to nepřekvapuje, protože české prezidentské volby byly, podle něho, již dřív „nečisté“. Dokazoval to případem z voleb roku 2008, kdy našim voličům vadilo, že žena profesora Švejnara, jednoho z kandidátů, neumí česky. Pisatel by ještě mohl dodat, že Češi se dívali na Schwarzenbergovu manželku ještě více skrz prsty, protože v Africe sice zvládla swahilštinu, ale ve Vídni se česky mluvit nenaučila. Angličan, potomek koloniální říše,dost dobře nechápe, proč tak malý národ lpí na svém jazyku, píše Mojmír Grygar v komentáři pro Prvnizpravy.cz.
  

Co se ještě čtenář Economistu dozví? Několik informací o volební účasti, o  výsledcích vyřazovacího kola, o nenadálém propadu Nerudové, o “krajně pravicovém“ (není to překlep!) Baštovi, dále zmínku o premiérovi, kterému novinář z nepochopitelných důvodů křestní jméno Petr poruštil na Piotr (to si pan Fiala opravdu nezaslouží), a  konečně stručnou charakteristiku dnešního prezidenta a obsáhlejší o Babišovi. O Pavlovi ani muk. Proč? Vždytˇ čtenáře londýnského časopisu by jistě zajímalo, že frekventantovi komunistické školy pro vojenské zpravodaje hned po sametové revoluci dovolili školit se na předních britských zpravodajských účilištích (Deffence Intelligence College, Staff College, Royal a King's College). To přece o něčem vypovídá. Nebo se to má spíš nechat stranou? A proč asi?                                                                       

Zprávy o Zemanovi a Babišovi jsou, bohužel, spíš drby hodné bulváru. Prezident je představen jako „zdatný piják a populista“, kterému několikrát hrozilo odvolání a který své sympatie pro Rusko změnil až po vpádu Putinových vojsk na Ukrajinu. O Babišovi se dozvíme, že je oligarcha, obdivuje Trumpa a po jeho vzoru rozdává příznivcům červenou bejsbolovou čepičku, že vede nepodařenou kampaň a že se Pavlovi musel omluvit, když mu vyčetl, že v roce 1968 vítal cizí tanky – Pavlovi byl tehdy teprve 7 let. Anglický zpravodaj ovšem neprozradil, že jeho otec, skalní komunista, vojenský zpravodaj, vychovával syna v duchu režimu a zařídil, aby se Petr mohl úspěšně vydat v jeho šlépějích. Uvažuji, jak to působí na lidi, kteří komunistickou stranu normalizační éry již nepovažují  za  z l o č i n n o u, ale přímo  z l o č i n e c k o u. 

Čtenáře Ekonomistu by jistě zajímal přerod mladého, zřejmě nadaného muže, který se z adepta komunistické rozvědky během několika let vyšvihl do funkce předsedy vojenského výboru NATO. O tomto nutně bouřlivém dramatu svědomí, citu a intelektu nemá ani český čtenář a posluchač médií dost informací. Nemyslím, že člověka rodinná výchova nadosmrti zabetonuje v jednom korytě; mladí lidé i mnozí ve starších letech mění své názory, přesvědčí-li se, že se mýlili.    

Ve svém dlouhém životě jsem zažil pět převratů, kdy se měnil režim, vše se obrátilo vzhůru nohama,  přepisovaly se dějiny, lidé se zjevně i skrytě převychovávali, někdo se změnám bránil, někdo kličkoval a jiní se z těch či oněch důvodů poměrům přizpůsobili, hbitě si převlékli kabát a někdy se dokonce stali poturčenci horšími Turka.
   

Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX