Migrační pakt EU není jeden právní předpis, ale skupina 5 nařízení. To první ministr Rakušan v červnu za ČR odsouhlasil, u druhého už hlasoval proti. Chce EU ilegální migraci bránit nebo jí pomáhat?

Posledně jsem se zabýval tím, do jaké míry je masová migrace do Evropy organizovanou akcí a jakou roli v ní hrají orgány Evropské unie. Dnes se budu věnovat aktuální situaci v Evropě a především podrobnostem kolem migračního paktu EU, jehož nařízení o kvótách ministr Rakušan za ČR podpořil, a další unijní legislativy.

Pokud se podíváme po Evropě, migrace se opět stává v řadě zemí politickým tématem číslo jedna, které rozhoduje volby. Příklady najdeme ve Švédsku, na Slovensku a za poslední volební víkend i v Německu. Švédsko zažívá nárůst válek islamistických gangů, jež doprovázejí bombové útoky. Pokud minulý rok policie zaznamenala 90 explozí a 101 pokusů o ně, letos jich bylo přes 100 jen do poloviny září. Není divu, že v celé EU posilují protiimigrační strany.

V souvislosti s teroristickým útokem na izraelské civilisty poblíž Gazy a s výzvou zakladatele Hamásu, který volá po útocích na židy a křesťany, se Evropa ocitá před nejvýznamnější bezpečností hrozbou poslední doby.

Podle Agentury EU pro otázky azylu počet žadatelů o azyl se v první polovině roku v EU, Norsku a Švýcarsku meziročně zvýšil o 28 % na zhruba 519.000. Podle současných tendencí by mohl počet žadatelů do konce roku překročit milion. Nejčastěji žádali o azyl Syřané, Afghánci, Venezuelané, Turci a Kolumbijci, na které připadá dohromady 44 % žádostí. Nejvíce žádostí bylo podáno v Německu - 30 % z celkového počtu. Následují Španělsko se 17 % a Francie s 16 %. Přibližně 41 % žádostí o azyl v první instanci bylo vyřízeno kladně. Kromě toho zhruba 4 miliony Ukrajinců využívá v EU dočasné ochrany.

Předsedkyně Evropské komise von der Leyenová nedávno představila plán na omezení migrace, který stále zahrnuje distribuci migrantů do členských států (není dobrovolná, protože za nepřijetí hrozí drastické sankce) a “zavedení bezpečných cest pro potřebné”. Na druhé straně se tam poprvé objevuje „opatření k omezení používání plavidel, která nejsou způsobilá k plavbě, zakročení proti dodavatelským řetězcům a logistice převaděčů a zneškodnění zabavených lodí a člunů“, tedy fyzická obrana proti přistání člunů v Evropě, jejíž součástí má být i potápění lodí (samozřejmě bez posádky). Takový byl původně i plán italské premiérky Meloniové.

To jsou ovšem zatím jen slova, na konkrétní realizaci si budeme muset počkat. A kdo ví, zda k ní vůbec dojde. Včera bylo pozdě. Proto členské země přistupují k vlastním opatřením na ochranu vlastních hranic. A to se Bruselu nelíbí.

6. října 2023 přijal Evropský parlament návrh úpravy nařízení 2016/399 (A9-0280/2023), kterým se mění pravidla pro volný pohyb přes hranice. Volný pohyb osob uvnitř schengenské hranice podle něho nelze omezovat. Jako přípustný důvod pro uplatnění kontrol na vnitřních hranicích se uvádí pouze epidemie nebo terorismus. Návrh směřující ke znemožnění hraničních kontrol z důvodu pohybu ilegálních imigrantů byl v Evropském parlamentu schválen 370 poslanci (z ČR 7)), proti bylo 64 (9), zdrželo se 84 (3).

Ondřej Šmigol v Echo24 připomíná, že dva evropští politici se už pokusili vzít migrační politiku do vlastních rukou a od té doby mají opletačky se soudy. Matteo Salvini, nynější italský vicepremiér, byl v letech 2018-19 ministrem vnitra a zakázal lodím s ilegálními migranty kotvit v italských přístavech. Za toto rozhodnutí s ním probíhá již druhý soud, v němž je obviněn z „únosu“ migrantů. Neuvěřitelné? Realita aktivistického soudnictví v EU.

Ne, takhle nevypadá snaha bránit Evropu před ilegální masovou migrací a ohrožením národní bezpečnosti. Podle europoslance Ivana Davida “si EU klade za cíl sama převzít úlohu převaděčů pomocí štědře financovaných neziskovek a tím zlevnit a zatraktivnit migraci, což nutně povede k jejímu obrovskému zesílení. Současně úporně brání představitelům členských států umožnit vlastní rozhodnutí, kdo může vstoupit do jejich země.”

Robert Kotzian, kterého jsem hojně citoval v minulém vydání, vysvětluje, že migrační pakt EU není jen jeden právní předpis, ale skupina pěti nařízení EU, která se postupně projednávají. “To hlavní, pro které ministr Rakušan za ČR hlasoval, přišlo na řadu začátkem června. To druhé nejzávažnější nařízení se na Radě EU projednávalo koncem července. Jeho podstatou je zejména to, jak bude migrace v EU řízena v době velkých migračních vln. Tentokrát hlasoval Vít Rakušan proti. Možná proto, že proti bylo také Německo. Každopádně máš ministr od počátku věděl, jaká nařízení jsou ve hře a o čem se hlasuje. Třeba proto, že to česká vláda sama navrhla během loňského předsednictví EU.”

Obsah nařízení jistě dobře znají také politici jižních křídla EU. Vědí, že díky migračnímu paktu začne EU migranty z jejich zemí konečně rozdělovat do severnějších států - Českou republiku nevyjímaje. “Řada podporovatelů paktu má pro jeho podporu ideologické důvody - od přepjatého přesvědčení o univerzalitě lidských práv až po představu, že ekonomický růst Evropy spasí levná pracovní síla bez ohledu na to, odkud přichází.”

6. října 2023 také proběhl summit premiérů členských zemí EU ve španělské Granadě, kde došlo ke střetu v otázce migrace. Do závěrečného prohlášení se díky rozhodnému postoji polského premiéra Morawieckého a maďarského premiéra Orbána nedostal odstavec o migraci. O postoji Petra Fialy média tajemně mlčí, jako by to u nás nikoho nezajímalo. Pravděpodobně se však proti nepostavil a Maďary s Poláky v boji proti ilegální masové migraci nepodpořil.