Od zveřejnění reprezentativního průzkumu uběhlo už pár dní a veřejná debata se místo omezování svobody projevu, které pociťuje většina českých obyvatel, překvapivě stočila k důvěryhodnosti agentur, jejich metodik a výsledků. Než u SANEPu, to jsme si prý raději neměli zadávat průzkum žádný, zaznívá z některých bublin na sociálních sítích. Ale my ten průzkum chtěli a na výběr mnoho možností nebylo.

Ty, kteří naši trnitou cestu k zadání průzkumu nesledují, krátce uvedeme do děje. Rozhodli jsme se udělat si průzkum o stavu svobody slova v České republice. Získali jsme na to finanční prostředky a dvakrát oslovili všechny agentury pod sdružením agentur pro výzkum trhu a veřejného mínění (SIMAR), poprvé již na podzim 2021 a pak znovu loni. U žádné jsme však nepochodili. Buď na poptávku i přes urgence nereagovaly, anebo uvedly, že nemají volné kapacity, případně ani zájem zaslat nabídku, protože „doba je turbulentní“. Po více než roce marné snahy jsme nakonec zadali průzkum u agentury SANEP.

Další naše překvapení nastalo, když ČTK odmítla zveřejnit naši tiskovou zprávu s výsledky a odkázala nás na placenou službu. Mainstreamová média, až na pár výjimek, výsledky průzkumu nezajímaly. Což je zvláštní, jelikož se tu s nepravdivými informacemi (tzv. dezinformacemi) bojuje opravdu ve velkém. Blokují se weby, vznikají různé akční (a místy děsivé) plány, neziskovkám proudí peníze na factchecking  a ze zpráv v médiích se dozvídáme, že se zvažuje nová legislativa, podle které by mělo být šíření nepravdivých informací trestné. Kola státní mašinérie jsou rozjetá a je v tom nejspíš příliš práce, peněz a lidských zdrojů na to, aby se o revizi plánů vůbec mohla vést otevřená diskuse. A přitom dle výsledků průzkumu po nové legislativě není ve společnosti poptávka. Ba právě naopak.

Po zveřejnění průzkumu se rozeznělo mediální ticho. Zde je na místě poděkovat vám všem, kteří výsledky průzkumu sdílíte, a nahrazujete tím roli médií hlavního proudu. Je to i vaše zásluha, která přispěla k tomu, že se výsledky nedaly tak jednoduše ignorovat. Mediální pozornost se však upřela na technikálie, použitá slova a výběr otázek, jen ne na samotné alarmující výsledky.

V Denik.cz vyšel obsáhlý článek o tom, proč jsou provedení i výsledky průzkumu sporné, průzkum zpochybnil  i sociolog Herzmann a v obou případech je pointou to, že jej nezpracovávala agentura pod sdružením SIMAR. Žádná z nich nám ovšem průzkum nevyhotoví. Buď je to citlivé téma v náročné době nebo k tomu vedou čistě ideologické důvody, jak se vyjádřil ředitel agentury STEM.

Už to vypadalo, že sdružení SIMAR je skutečnou zárukou přesných dat, nicméně narazili jsme na řadu zdrojů, z nichž vyplývá, že jejich členské agentury jsou schopny zveřejnit ve stejný měsíc volební preference politických stran, které se liší nejen v trendech, pořadí, ale především v řádech desítek procent (například zde, zde nebo zde). To už je vcelku znatelný rozdíl na to, aby byl SIMAR dáván za příklad jako jediný možný garant přesných čísel. Když jde o průzkum o svobodě slova, je SANEP fuj, ale ještě v roce 2019 Denik.cz bez problémů výsledky SANEPu zveřejňoval, a v roce 2017 si dokonce u nich sám exkluzivní volební průzkum objednal. A ani pan Herzmann jako konzultant na volné noze se výsledků SANEPu neštítí a ve svých analýzách je pravidelně používá.

Průzkum jsme si nechávali zadávat poprvé, možná nebyl dokonalý a dnes bychom některé otázky dokázali naformulovat lépe. Na závěru, který z něj vyplynul, by to ale neměnilo téměř nic. Většina lidí se dnes otevřeně bojí mluvit, nepravdivé informace vnímají jako přirozenou součást demokracie, proti nimž by se mělo bojovat především osvětou a vzděláváním, a není třeba v tomto ohledu zavádět novou legislativu, protože stávající je dostatečná. To vše je v rozporu s kroky, které vláda podniká.

Problém mají média s výsledky, nikoli s metodou.