Maďarsko se rozhodlo vystoupit z Mezinárodního trestního soudu (ICC). Oznámení, které záměrně načasovalo na návštěvu izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, představuje další výrazný otřes pro mezinárodní liberální řád, jenž po desetiletí určoval architekturu globální diplomacie a práva. Tento krok se odehrál ve stínu jiné zásadní události: razantního vystoupení amerického prezidenta Donalda Trumpa, který ve Washingtonu oznámil další omezení mezinárodních obchodních závazků USA.
Přestože Maďarsko svým krokem způsobilo diplomatickou vlnu, jeho postoj není zcela překvapivý. Premiér Viktor Orbán dlouhodobě vystupuje proti nadnárodním institucím a orgánům, které podle něj překračují svůj mandát a zasahují do suverenity národních států.
„To, že Maďarsko odchází z ICC, není žádný šok. Orbánova vláda dlouhodobě zpochybňuje smysl organizací, které se snaží rozšiřovat své pravomoci bez ohledu na národní zájmy,“ píše Harry Gillow v komentáři publikovaném na serveru UnHerd.com.
Zvlášť citlivým aspektem je skutečnost, že ICC v březnu 2024 vydal zatykač na izraelského premiéra Netanjahua kvůli údajným válečným zločinům během ofenzivy v Gaze. Maďarsko se tímto krokem jasně postavilo na stranu svého strategického partnera a vyslalo signál, že nebude obětovat své diplomatické vztahy kvůli rozhodnutí „nevolených soudců“ v Haagu.
„Je opravdu realistické očekávat, že evropské demokracie ohrozí své klíčové vztahy na Blízkém východě jen proto, aby uspokojily svévolné požadavky soudu, který už dávno překročil své pravomoci?“ ptá se Gillow v článku. A odpovídá: „Maďarský přístup je jednoduše upřímnější než přístup většiny ostatních.“
Reakce evropských států jsou zatím zdrženlivé. I když některé vlády sdílejí kritický pohled na činnost ICC, veřejné vystoupení z této instituce zatím nikdo jiný neoznámil. Důvodem může být i značná polarizace mezinárodního společenství ohledně situace v Gaze. Přesto je zřejmé, že důvěra v nadnárodní instituce slábne, a to i mezi jejich dřívějšími zastánci.
Tento vývoj zapadá do širšího obrazu krize poválečného institucionálního systému, jehož základy začaly erodovat již během poslední dekády. Růst nedůvěry vůči mezinárodním organizacím, tlak na suverenitu národních států a nárůst unilateralismu, to vše postupně oslabuje dosud pevné pilíře liberálního řádu.
Psali jsme:
„Je stále pravděpodobnější, že i ti nejzarytější příznivci institucionálního modelu časem ztratí trpělivost,“ uzavírá Gillow.
Je nepravděpodobné, že by ICC zanikl ze dne na den. Avšak pokud se instituce nepřizpůsobí a nezačne více reflektovat obavy jednotlivých států, čeká ji podle odborníků pomalý úpadek. Scénář, který v roce 1998, kdy byl ICC založen Římským statutem, očekával jen málokdo.
Maďarský odchod tak může být vnímán jako symbolický moment: otevřené přiznání, že pravidla poválečného řádu ztrácejí autoritu, a že svět se mění. Ne nutně k lepšímu, ale nevyhnutelně.
(kovář, UnHerd.com, foto: zai)
