Dluhová spirála, rozpočtový deficit a zahraničněpolitická gesta místo domácích reforem staví "Pátou republiku" na pokraj kolapsu a vyvolávají otázky o budoucnosti francouzského politického systému.
Článek Philipa Pilkingtona „The French crisis is Macron’s doing“ uveřejněný na serveru UnHerd.com nabízí ostrou kritiku prezidenta Emmanuela Macrona, jehož vláda podle autora přivedla Francii na pokraj politického i ekonomického kolapsu. Ačkoli text nese rysy emocionálně laděného polemického komentáře, jeho fakta nelze ignorovat. Dluhová spirála, rostoucí deficit a snahy o mezinárodní prestiž na úkor domácí stability jsou jasné varovné signály, že Francie čelí vážné krizi.
Pilkington správně upozorňuje na alarmující růst francouzského dluhu, který vzrostl z 98,5 % HDP v roce 2017 na 110,6 % HDP v roce 2023. Tento trend odpovídá širším evropským ekonomikám, kde pandemie a válka na Ukrajině zatížily veřejné finance. Klíčovým problémem však není jen absolutní výše dluhu, ale Macronova neschopnost navrhnout reformy, které by zajistily dlouhodobou fiskální udržitelnost. Jeho rozhodnutí zmrazit valorizaci důchodů, což de facto znamená jejich reálné snížení, zůstává v ostrém kontrastu s vysokými výdaji na energetické dotace a vojenskou pomoc Ukrajině.
Pilkingtonovy závěry o Macronově „politice velkých gest“ ve světové politice jsou obzvláště kritické. Prezidentova rozhodnutí, jako povolení úderů na ruské cíle nebo debaty o možném nasazení francouzských vojsk na Ukrajině, vyvolávají otázky o jeho prioritách. Ve chvíli, kdy se francouzská společnost potýká s nejistotou ohledně důchodů a rozpočtovým schodkem, Macron působí dojmem politika, který raději hledá mezinárodní uznání než skutečná řešení doma.
Nelze popřít, že mnohé z problémů, kterým Francie čelí, jsou důsledkem nepředvídatelných globálních krizí. Pandemie a válka na Ukrajině vytvořily podmínky, které by zaskočily i nejlépe připravené vlády. Pilkington ale správně podotýká, že Macron měl možnost zvolit jiný přístup: místo riskantní expanze na zahraničních trzích mohl hledat cestu k reformě a efektivnějšímu řízení domácích financí.
Pilkingtonův závěr, že Macronovo vedení může znamenat konec Páté republiky, zní dramaticky, ale není neopodstatněný. Pokud vláda skutečně padne a důvěra v politický systém oslabí, může Francie čelit hluboké krizi legitimity. Politické prostředí polarizované mezi Macronem a Rassemblement National Marine Le Penové navíc nevěstí rychlé řešení.
Psali jsme:
Krize Francie je varováním pro zbytek Evropy. Pilkington správně zdůrazňuje, že vůdcové, kteří ignorují domácí problémy ve prospěch mezinárodních ambicí, riskují nejen svou politickou kariéru, ale také stabilitu svých zemí. Macronovo dědictví bude testem pro budoucnost francouzského politického systému... a možná i celé Evropské unie.
Jestli má Francie skutečně šanci vyhnout se katastrofě, bude třeba odvážné vedení, které se zaměří na skutečné potřeby občanů, nikoliv na krátkodobé politické kalkuly.
(nov, UnHerd.com, repro: TF1info)
