„Přečetl jsem si to. A to v článku Jana Zieglera, zveřejněného před pár dny na Seznamu médium. Ten článek se jako na svúj zdroj odvolává na knihu Vladimíra Kučery a Jana Rychlíka z roku 2015 , nazvanou Historie, mýty a jízdní řády, nese titul STÁT, KTERÝ ZKLAMAL - 28. říjen, není co slavit, a jak tedy slyšíte, autor si už od začátku žádné servítky nebere. A v podstatě nám oznamuje, že jsme se narodili ve státě, který byl – a zřejmě ještě stále je – historickým omylem, respektive podvodem. Poslechněte si to ostatně sama, přečtu vám aspoň začátek, abyste věděla, co si my Češi dokážeme nakydat na vlastní hlavy, jenom abychom nepřátelům dali za pravdu v tom, že jsme gauneři“.
- „Čtěte, pane Švejk, čtěte, protože se mi to, co říkáte, ani nechce věřit“.
„Dobrá, tedy čtu: „Není co oslavovat. Nejsou totiž důvody stýskat si po Československu. Je konečně načase si přiznat, že tento stát vznikl před 105 lety za pomoci podvodů a velká část jeho obyvatel o něj nestála. V roce 1938 za něj proti Německu Češi ani nebojovali“.
- „Že o něj nestála? A co tedy bylo to šílené nadšení v Praze a po celé zemi 28. října 1918, co ty hlavy na hlavě na Václaváku a lidé natlačeni na zdi domů a skla výkladních skříní obchodů a neschopni se pohnout, o kterých mi jako děcku vyprávěl děda jako účastník té slávy a hlas se mu přitom dojetím třásl? Co ty kokardy a jásot , na praporu prapor, srdce se v dálky rozletí, jak o 28. říjnu básnil básník Viktor Dyk v Národních listech? To všechno je výmysl?“
- „Jsu napnutá jak struna, milostpane“.
- „Chápu, pane Švejk. Ta poslední věta, to je to jádro pudla, že ano?“
- „Ano. Tehdy v březnu 1939 trápily tyhle pochybnosti Háchu a jistě i Hitlera, a dnes trápí českého novináře, píšícího pro současnou českou veřejnost. Už tohle samo o sobě nevypadá dobře, pane Švejk“.
(rp,prvnizpravy.cz,Lubomír Man,foto:arch.)
