Tyto neziskové organizace financované vládami a napojené na zpravodajské služby umlčují nepohodlné hlasy a prosazují geopolitické zájmy Západu pod rouškou demokracie. Jak se občanská společnost stala obětí této infiltrace?

V posledních desetiletích se organizace vystupující pod hlavičkou „lidskoprávních neziskových organizací“ (NGOs) staly klíčovými aktéry nejen v prosazování politických agend, ale i v šíření válečné propagandy, umlčování akademiků a korumpování občanské společnosti. Tyto organizace fungují jako strážci správného názoru a rozhodují, které hlasy budou zesíleny a které naopak umlčeny či zrušeny. Ačkoliv by občanská společnost měla fungovat jako protiváha státní moci, stále častěji dochází k tomu, že stát si její reprezentaci přisvojuje právě skrze tyto organizace.

Zatímco neziskové organizace již samy o sobě mohou umožňovat hlasité menšině diktovat agendu většině, problém se ještě prohloubil díky Reaganově doktríně. Ta umožnila financování „lidskoprávních neziskovek“ vládami a jejich obsazování osobami napojenými na zpravodajské služby s cílem zajistit, aby se občanská společnost příliš neodchýlila od vládní politiky, uvádí ve svém komentáři na síti X Glenn Diesen

Svobodná akademická diskuse je těmito „neziskovkami“ systematicky potlačována. Zejména ve vztahu k geopolitickým konfliktům, jako je rivalita velmocí na Ukrajině, platí, že zásadní fakta, která jsou nezbytná k pochopení situace, jsou záměrně opomíjena nebo zamlčována. Pokusy upozornit na tyto skutečnosti pak bývají konfrontovány s obviněními z kontroverze či „pro-ruské propagandy“, tedy nálepkami, které slouží k ospravedlnění cenzury, zastrašování a vylučování z veřejné diskuse.


Kampaň proti akademické svobodě se obvykle řídí stejným scénářem: organizace prostřednictvím článků a příspěvků na sociálních sítích tlačí na univerzity, aby se distancovaly od svých vlastních odborníků. Jde o proces připomínající moderní inkvizici. Univerzity jsou veřejně zahanbovány a implicitně se jim nabízí „vykoupení“, pokud akademika propustí.

Osobní zkušenosti ukazují, že tento druh nátlaku sahá ještě dál, od očerňovacích kampaní až po přímé zastrašování. Například po zveřejnění kritických názorů vůči činnosti některých neziskovek začaly přicházet výhrůžky přes sociální sítě, e-maily a telefonáty. Policie dokonce doporučila odstranit osobní údaje z veřejných databází, aby se předešlo eskalaci situace.

Helsinský výbor a jemu podobné organizace se aktivně podílejí na formování veřejného diskurzu prostřednictvím systematické manipulace – například zasahují do výběru laureátů Nobelovy ceny míru nebo infiltrují akademické instituce. Pod rouškou lidskoprávní činnosti se tak účastní vytváření propagandistického narativu, který rozdělí svět na „dobré“ a „zlé“. Každý, kdo zpochybní tento černobílý obraz, se automaticky stává „kolaborantem“ nebo „dezinformátorem“.

Tento přístup připomíná válečnou propagandu, v níž je každý pokus o diplomatické řešení interpretován jako zrada. Představa, že konflikty mezi velmocemi lze řešit kompromisem, je považována za nebezpečnou, protože podrývá logiku eskalace a konfrontace, kterou tyto organizace otevřeně podporují.


Jedním z klíčových nástrojů této strategie se stal National Endowment for Democracy (NED), jehož zakladatel Allen Weinstein otevřeně přiznal, že tato organizace dělá „to, co CIA prováděla tajně před 25 lety“. Washington Post označil NED za „sladkého tatínka skrytých operací“ a „to, co dříve bývalo propagandou, se dnes jednoduše nazývá informováním“.

Neziskové organizace pak slouží jako nástroje k prosazování režimových změn pod rouškou podpory demokracie. Příklad Ukrajiny je ilustrativní: během Oranžové revoluce v roce 2004 byla tamní občanská společnost aktivně formována neziskovkami napojenými na americké zpravodajské služby. Ředitel Freedom House v té době nebyl nikdo jiný než bývalý ředitel CIA. Podobný scénář se opakoval v roce 2014, kdy protesty vyústily v násilnou změnu režimu, přestože šlo o akci provedenou proti vůli většiny Ukrajinců.

Stejná taktika se opakuje i jinde. V Gruzii se v roce 2003 odehrála Revoluce růží, která následně vyústila ve válku s Ruskem. Nedávno gruzínský premiér varoval, že USA opět využívají neziskovky k pokusu o svržení vlády a zatažení Gruzie do konfliktu s Moskvou. Když gruzínský parlament schválil zákon o transparentnosti financování neziskovek, okamžitě byl označen za „ruský zákon“ a Západ začal Tbilisi hrozit sankcemi, údajně ve jménu podpory občanské společnosti.

Společnost stojí na třech pilířích a jsou jimi vláda, trh a občanské společnosti. Zatímco ve 20. století byli liberálové ochotni obrátit se na stát jako na spojence proti nadvládě velkého kapitálu, dnešní realita je jiná, protože vláda a korporace stále častěji táhnou za jeden provaz. To ohrožuje nezávislost občanské společnosti, která je nyní z velké části kontrolována politicky motivovanými neziskovkami.

V tomto kontextu by univerzity měly fungovat jako ostrůvky akademické svobody. Místo toho se však stále více podřizují nátlaku „neziskových gestapáků“, jejichž hlavním cílem není ochrana lidských práv, ale prosazování ideologických a geopolitických zájmů svých donátorů.

Skutečná občanská společnost by měla být nezávislá na vládě i korporacích a nikoliv řízena sítí neziskovek financovaných z politických důvodů. Je na čase odhalit skutečné cíle těchto organizací a vrátit občanské společnosti její původní smysl. Aby byla hlasem skutečných občanů, ne politických manipulátorů.