Jméno onoho autora knížky teď lstivě neuvádím, abych nevyprovokovala dohlížitele nad šířením (tedy spíš nešířením) "provokativních" postů. Ale fotografie pořízená při práci na knížce je pro mé přátele na FB jistě dostatečnou nápovědou.

LP: Jiří, Ty jsi historik a archeolog. Jak bys pro neznalého cizince stručně charakterizoval české dějiny?
Jako více než tisíciletou snahu o přežití národa v samém středu Evropy. Češi od samého počátku své státnosti za nejdůležitější atribut své existence považují svůj jazyk. Čeština je prvním slovanským jazykem, který se oddělil od praslovanského základu a svým vývojem předběhla třeba ruštinu nebo ukrajinštinu o více než pět století. Toto ztotožnění s jazykem vedlo k tomu, že u nás nikdy neuspěly univerzalistické ideologie a tendence. České dějiny jsou ohromující příběh národa, který lpí na svém území, jazyce a zvycích, a který pochopil, že proto nejdůležitější ze všeho je přežít.

LP:Která historická údobí našeho národa pokládáš za nejúspěšnější?
Když se vrátím k tomu nejdůležitějším atributu – jazyku (který ve středověku měl význam národ), jsou to následující: počátky české státnosti, kterou charakterizovala územní expanze. Česká byla Vratislav, Krakov, možná i Bratislava, a východní hranice prvního českého státu probíhala na území dnešní Ukrajiny.
 

Období českého národního obrození představuje nedoceněný fenomén evropských dějin. Z romantického nápadu hrstky intelektuálů během jednoho století vyrostl jeden z nejpokročilejších evropských států – Československo. To ztratilo svůj význam až po roce 1968.
   

LP: Která údobí pokládáš za úpadková?
České dějiny představují nebezpečnou kombinaci vzletů a pádů. Dokonce v nich platí přímá úměra – čím delší a úspěšnější je období míru a blahobytu, tím hlubší bývá následný pád. Naši předci to tušili a snažili se předem zjednat nápravu. Soustředili se přitom na náš jazyk. První s tím přišel Mistr Jan Hus, který chtěl společenské zlořády léčit reformou češtiny. Vysvětloval, že jednou z příčin nepořádků a zmatků ve společnosti jsou zmatky a nejasnosti v jazyce, ve kterém lidé spolu komunikují, zejména pak v psaném. A jeho nabodeníčka krátká a dlouhá byla jednou z cest, jak společnost vyléčit. Jeho zásluhou se čeština stala nejdůmyslnějším evropským jazykem. To může vidět každý, kdo se podívá na texty vydávané v jazycích Evropské unie. Česká verze je vždy ta nejkratší. Náš jazyk zásadním způsobem ovlivňuje způsob našeho uvažování. V krizové situaci před vypuknutím Třicetileté války čeští stavové v roce 1615 přišli s Ústavním zákonem na ochranu českého jazyka. Chtěli tím čelit masivnímu přistěhovalectví z německojazyčného prostoru a nechutí mnohých mluvit česky. Bohužel, zákon přišel pozdě. Pobělohorské období patří k tomu nejhoršímu, čím náš národ prošel. Zároveň se však ukázalo, jak hluboké kořeny předchozí období vzdělanosti a slávy zanechalo. Zdá se, že snahu přežít a znovu povstat máme v genech.

LP: Jak bys v té souvislosti charakterizoval současný vývoj?
Někde za humny probíhá bitva na Bílé hoře. Jenom o tom ještě nevíme.
   

LP: Myslíš to symbolicky? Nebo globalisticky? Nebo válku na Ukrajině?
Myslím to ve všech rovinách. Válka na Ukrajině představuje pouhý nástroj, jež má urychlit v rámci Gryndýlu zánik evropské civilizace, jejího myšlení a národů. V okamžiku, kdy si kdosi ve Spojených státech vymyslel, že klimatická budoucnost planety stojí hodnotově výše než budoucnost lidstva jako takového, a některých jeho příslušníků v Evropě zvláště, bylo rozhodnuto. Máme zblbnout, zchudnout a stát se poslušnými. Ani není důležité, budeme-li dále existovat. Naším nejdůležitějším úkolem teď je, abychom se stali spotřebiteli zkapalnělého břidlicového plynu, a tak přišli postupně o všechen svůj majetek.
   

LP: Říkal jsi, že základem setrvání našeho národa napříč časem byl jeho jazyk. Cosi na principu  živé vody. V současnosti výuka češtiny na školách upadá, mnohé děti komunikují spíš v krátkých esemeskách, než aby psaly dopisy, taky četba (nejen národní literatury) prožívá úpadek. Vysvětluje se to tím, že doba „se zrychlila“. Některé rodiny se tomuto trendu ale brání a snaží se dětem (a vnukům) výuku doplňovat podle vlastních osnov. Nepřipomíná Ti to období německého protektorátu?
Tvé srovnání trochu kulhá. V tomto ohledu byl ve srovnání s dneškem Protektorát téměř idylka. Změna přišla náhle, nikoliv plíživě, po dlouhých desetiletích kulturního rozkvětu, ne po konzumním úpadku. Dnes bude i v tomto ohledu chvíli trvat, než se vytvoří onen dualismus my a oni, který tenkrát byl od samého začátku. Náprava půjde pomalu, na začátku se k tomu odhodlá tak 15% české populace. Jde o běh na dlouhou trať, pokud budeme mít štěstí a s ním i ten čas.

LP:  Naše generace patří k těm, které uměly číst mezi řádky a autoři se mohli spolehnout na tuto spolupráci. Současní prorežimní publicisté píšou pro předem daný okruh čtenářů se stejným názorem. Takže nutně vznikla alternativa. Současná vláda zahájila boj proti tzv. dezinformacím. Jinak řečeno usiluje o zavedení cenzury. Chystá legislativu, která nevhodné názory bude stíhat a zamezovat jejich šíření. Nepřipadá Ti to jako protiústavní krok?
 

Jde samozřejmě o protiústavní krok, ale z pohledu pudu sebezáchovy současné panské koalice logický. Oni v demokratických poměrech fungovat neumějí, jsou to jen slouhové slouhů. Před dvanácti lety jsem řekl, že rozdíl mezi tehdejší Ukrajinou a Českou republikou jsou dvě volební období. Projevil jsem se jako pesimista, byla to tři, takže uvidíme příští rok na jaře, kam se vývoj posune. Zda k válce nebo k normálnímu životu bez Pětikoalice a cenzury.
   

LP: Nevracíme se k situaci, kdy je na řadě další národní obrození? A máme na to dost lidí?
Vracíme se k němu zatím neplánovaně. Dost lidí nemáme, ale to není tak důležité. V roce 1820 těch prvních obrozenců se sešlo asi 21 a zvládli to, včetně už početnějších pokračovatelů, během necelých sto let. Snad se nám to podaří dříve.

Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX