A tuž po rokach to byl zase patek, kdy medyjalni bubenici halasně hlasili, že je třeba slavit, bo listopad.
A tak byvaly rozvědčik přišel položit kvitka na hrob neznameho byvaleho agenta statni bezpečnosti Ludvika Zifčaka, bez kereho by žadna revoluce nebyla.
Sučasny nadřizeny tajnych služeb, ten s tyma vyvalenyma očiskama, vykladal cosik o tym, že mame tu svobodu, což spočiva v tym, že po něm jakysik duchodce cosik vykřikoval a nebyl za to na mistě zatčeny. Už ovšem neřeknul, že svoboda projevu ještě neznamena svobodu po projevu. A zatimco policejni software vyhodnocoval duchodcovu identytu, soudcovska mašineryja hnala jine lidi do kriminalu za to, že cosik kajsik řekli v blby čas na ještě blbějšim mistě.
No a cele to podtrhnul profesionalni degustator premier Nutello, kery raději ani nevylezl z lužka, což je vzhledem k vysledkum jeho vladnuti asi to nejlepši, co mohl zrobit.
Dalši naprosto marne vyroči tedy proběhlo. Ze škol vychazaju nove, naprosto blbe šiky děcek, vhodne leda tak jako nemastna, neslana naplň neziskovek. Lidi, kerym tenkrat bylo třicet, dneska nevěřicně čumi na vyměr duchodu, kery je moc maly na to, aby se z teho dalo žit a moc velky na to, aby člověk scypnul hladem a surikaty ve vladě kupuju zbytečna letadla a směju se všeckym, kere zadlužuju na tisic roku dopředu.
Dobře vam tak. Cinkali ste sice dobře, ale neuvědomili ste si, že cinkanim to nekonči, co?