Po Draghiho zprávě, datech zveřejněných agenturou Bloomberg a dalších otevřených katastrofických zprávách třeba o německém průmyslu či o technologickém zaostávání EU si asi i Petr Fiala, nejkonformnější z unijních politiků, řekl, že „teď už se to smí“.

A nejenže smí. Před volbami, které přijdou už za necelý rok, by se nová role mírného kritika v mezích zákona mohla hodit, kdyby třeba část voličů ztratila paměť.  A tak se nám najednou všudemožně rojí noví stateční odvážlivci, kteří se předhánějí a ještě budou předhánět v kritice především imigrační a ekonomické politiky EU. Včera ještě za stejná slova jiným nadávali do nacionalistů a dezolátů, dnes objevují Ameriku, jako kdyby to oni byli prvními, kdo začal bít na poplach.

Ale nebuďme hnidopiši, Fialova kritika je v zásadě správná a přesná a my si o ní můžeme říci: sice pozdě, ale přece. Zajímavý je totiž ještě jeden drobný, okrajový, ale symbolicky významný moment. Jak se může probudit kontinent? Nemá náš pan premiér namysli spíše konkrétní organizaci EU (s rysy jednotného státu) a její jednotlivé instituce?

Je to docela běžný a ustálený móres. Plést si EU s kontinentem zvaným Evropa. Jenže ono nejde o pletení, ale o propagandu. Když o někom, kdo si dovolí být kritický ke konkrétnímu způsobu integrace, bruselští unifikátoři a centralizátoři prohlásí, že je protiunijní (třeba za slova, jaká nyní po hujerské pětiletce najednou vyslovuje i Fiala), zní to docela nudně, technicistně a nemá to ten náboj. Ale když o někom vykřikují, že je protievropský, pak to už zní krásně agitačně. Pak už to má zvuk, skoro jako když o někom prohlásíte, že je proti samotné lidské civilizaci.

Ladislav Jakl: Jak se liší úchylka od normy?

Nálepku „protievropskosti“ lze někomu přisuzovat velmi jednoduše, a vlastně někdy i docela bizarně. Třeba před takovými osmi lety (a občas i dodnes) byla atributem evropanství snaha mít Evropu co nejvíce africkou a arabskou. A pokud máte k bezhlavému poafričtění a poarabštění nějaké výhrady, pak jste protievropští. Ano, až tak jednoduché to je.  Chcete Evropu evropskou? Pak jste protievropští. Chcete ji více africkou a arabskou? Pak jste správný Evropan. Nechápete tenhle protimluv? Pak jste také protievropští.

Dnes je kdekdo erudovaným kartografem, povolaným určovat, kde jsou hranice našeho kontinentu a kdo do něj patří. I mezi profesionály zeměpisci existují různé školy podle toho, kde vidí hranici mezi Evropou a Asií. Nicméně podle žádné z těchto definic není Evropa totožná s územím členských států EU.

Zato podle všech těchto definic platí, že první čtyři největší evropská města se nenalézají v žádném členském státě EU.  Že mimo EU je největší řeka i nejvyšší hora Evropy. Anebo jiný zajímavý obor: mrakodrapy. Z prvních deseti nejvyšších evropských mrakodrapů je v EU jen jeden: ve Varšavě. A až úplně na konci první evropské dvacítky najdeme další „unijní“ mrakodrap – ve Frankfurtu.

Jasně, nejsou to žádná zásadní kritéria, ale i z nich je patrné, že Evropa není EU a EU není Evropa. A že vrcholní funkcionáři Evropské unie nemají na Evropu žádný monopol. Že nejsou žádnými „majiteli“ Evropy.

A brzo nebudou ani majiteli Evropské unie.