Na mnichovské bezpečnostní konferenci padl poslední hřebík do rakve transatlantických vztahů. To, co se dlouho předpokládalo, se nyní stalo realitou. Evropa a Amerika se definitivně rozcházejí. Rozvod mezi oběma stranami Atlantiku se projevil ve třech klíčových oblastech: válce na Ukrajině, svobodě slova a obchodu. A zatímco Donald Trump jasně určil směr, Evropa zůstává v chaosu, komentuje britský online magazín UnHerd.com.

Evropští lídři byli minulý týden zaskočeni Trumpovým oznámením o mírových jednáních s Vladimirem Putinem. Ačkoliv bývalý a nyní opětovně zvolený americký prezident tento krok avizoval již během své volební kampaně, v Bruselu ho očividně nebrali vážně. Keith Kellogg, Trumpův zvláštní vyslanec pro Ukrajinu, na mnichovské konferenci jasně řekl, že Evropa nebude mít místo u stolu během klíčových mírových jednání.

Evropští politici, včetně britského premiéra Keira Starmera, přitom stále šířili představu o možném budoucím členství Ukrajiny v NATO. Trump však tuto možnost vyloučil. Podle něj bylo právě přijetí Ukrajiny do Severoatlantické aliance tím, co válku vyprovokovalo. Ať už s tím Evropa souhlasí, nebo ne, realita je jasná: Spojené státy přestaly věřit v možnost ukrajinského vítězství.


Pro Evropu je to hořká pilulka. Mnoho evropských médií a akademiků stále tvrdí, že Ukrajina může vyhrát, pokud Západ zachová podporu. Jenže jak upozornil britský ekonomický historik Robert Skidelsky, Evropa tuto válku vnímá spíše jako ideologický projekt než jako skutečný konflikt. Chyběla strategie, plán pro případ neúspěchu i reálné kalkulace ohledně poválečné situace.

Pokud Evropané čekali v Mnichově alespoň nějaké ujištění ze strany USA, byli nepříjemně překvapeni. Americký viceprezident J.D. Vance jim dal jasně najevo, že hlavní bezpečnostní hrozbou pro Západ není Rusko nebo Čína, ale cenzura v Evropě.

Odkázal přitom na několik konkrétních případů státního zásahu do svobody slova, přičemž jako nejkřiklavější označil anulování prezidentských voleb v Rumunsku. Po oznámení vítězství nesprávného kandidáta byly volby zrušeny s odkazem na údajné ruské vměšování. Evropská unie to schválila a právě to je podle Vanceho důkazem, jak hluboko Evropa klesla.


Důvodem je zjevná panika evropských vlád z rostoucí podpory pravice. Kontrola informací se stala klíčovým nástrojem v jejich snaze zabránit změně politického paradigmatu. EU nikdy nebyla projektem postaveným na přímé demokracii, nýbrž na konsenzu elity, akademických kruhů a mainstreamových médií. Není proto náhoda, že pravicové strany, jako německá AfD, nenacházejí prostor v tradičních médiích a obracejí se k sociálním sítím. To je také důvod, proč EU stále tlačí na regulaci digitálních platforem a zvyšuje financování „fact-checkingových“ organizací.

Trumpův přístup je jasný. Evropa musí převzít odpovědnost za svou vlastní bezpečnost. Odpověď EU? Další nekonečné schůze.

Problém je, že v Evropě má každý stát své vlastní „červené linie“. Německo odmítá posílat vojáky do zahraničí, Francie prosazuje financování obrany prostřednictvím společného evropského dluhu, Polsko odmítá evropskou armádu a Británie nechce brát rozkazy z Bruselu. Přesto, pokud Evropa chce přežít bez Spojených států, bude muset jednat rychle.

Realita je drsná: evropské vlády desítky let podfinancovaly své armády, protože upřednostňovaly sociální výdaje. Změna této situace bude mimořádně složitá. Evropané se teprve nyní probouzejí do nové geopolitické éry, v níž se nemohou spoléhat na americký deštník.

Angela Merkelová už v roce 2018 varovala, že Evropa musí snížit závislost na USA. Ale stejně jako ostatní evropští lídři nakonec neudělala nic. Dnes sedí evropští státníci znovu u stolu a čekají na zázrak. Místo reálných strategií se stále považují za hlavní hráče světové politiky, přestože jejich role byla právě snížena na úroveň diváků.