V poslední době se diskuze o klimatických změnách staly žhavým tématem, a to nejen mezi vědci a politiky, ale i na sociálních sítích, jako je síť X (dříve Twitter). Někdejší mítopředseda Svobodných a současný ředitel Národního střeleckého centra František Matějka se na této platformě kriticky vyjádřil k tomu, jaká data využíváme k pochopení globálního oteplování a zda tato data vůbec poskytují dostatečně dlouhou perspektivu vzhledem ke stáří naší planety.
Matějka argumentuje, že systematické měření teploty na Zemi probíhá teprve přibližně 150 let, což je zanedbatelné období v kontextu stáří Země, které činí zhruba 4,54 miliardy let. Matematicky přepočítává, že tento časový úsek představuje pouhých 0,0000033 % z celkové existence naší planety. Na základě tohoto krátkého úseku bychom neměli podle Matějky vynucovat drastické změny v chování miliard lidí.
Jeho postoj poukazuje na rozporuplnost vnímání vědeckého konsensu o klimatických změnách. S tím lze souhlasit či nesouhlasit, ale klíčovou otázkou zůstává, zda je délka měření teploty opravdu relevantním argumentem proti přijetí opatření proti klimatické změně.
Vědecký konsensus, který je opřen o data z těchto měření, nezahrnuje jen posledních 150 let přímých měření, ale i nepřímé metody, jako jsou analýzy ledovcových vrtů, geologických vrstev nebo fosilií, které nám poskytují detailní informace o teplotních změnách v mnohem delším období.
Klimatická změna je složitý fenomén, kde krátkodobé a dlouhodobé trendy hrají roli. Matějkův komentář vyvolává důležitou otázku: Jak můžeme z tak krátkého období měření vyvozovat závěry o dlouhodobých procesech? Věda však nabízí širší pohled. Moderní klimatologové kombinují přímá data s historickými záznamy a modely, které umožňují odhadnout změny klimatu napříč milióny let.
Psali jsme:
Je na každém, zda se přikloní k názoru, že současná klimatická politika je založena na „aroganci a povýšenosti“, nebo zda přijme, že i krátké období systematických měření může poskytnout cenné poznatky o tom, jak se náš svět mění. Odpovědnost za ochranu planety je totiž nakonec sdílená a zahrnuje jak vědeckou objektivitu, tak i individuální svědomí.
(jar, prvnizpravy.cz, repro: a11 tv)
