Západ prochází v posledních letech hlubokou krizí identity, kterou nelze vysvětlit jen jednou událostí či politickou změnou. Ukazuje se, že problém je zakořeněn v neschopnosti Západu vyrovnat se s vlastními ambicemi, historickou rolí i současnou geopolitickou realitou. Kritické zamyšlení nad tímto tématem přináší italský deník Il Giornale. 

Poslední měsíce přinesly tři na první pohled odlišné, ve skutečnosti však spojené události, které krizi identity Západu dále prohloubily:

• Návrh italské premiérky Giorgii Meloniové transformovat Trumpovo heslo „Make America Great Again“ na „Make the West Great Again“,
• Úmrtí papeže Františka,
• Spekulace o možném americkém uznání ruské suverenity nad Krymem.

Každá z těchto událostí vystavuje Západ zásadní zkoušce: Co dnes vlastně znamená být „Západem“?

Úmrtí papeže Františka lze interpretovat i jako symbol urychlení rozchodu mezi globální katolickou církví a čím dál méně křesťanským Západem. Nový konkláve, v němž už evropští kardinálové nejsou v převaze, jen podtrhuje institucionální vyjádření této změny.

„Pontifikát Bergoglia bezesporu představoval okamžik výrazného zrychlení rozvodu mezi katolickou církví a Západem, který je stále méně křesťanský,“ uvádí Il Giornale. 


Druhá rovina krize identity je méně nápadná, ale o to závažnější, a je jí neschopnost Západu zvládnout vlastní universalistické poslání. Křesťanský universalismus inspiroval evropskou civilizaci po staletí, včetně myšlenky, že „západní hodnoty“ lze aplikovat na celý svět. Po skončení studené války Západ tuto tendenci ještě posílil, jak ukazuje i citace z článku Il Giornale: „Po skončení studené války západní státy maximalizovaly své universalistické poslání, přesvědčeny, že tím rychle occidentalizují celý svět.“

Výsledek je ovšem tristní, protože pokusy o export západních hodnot ztroskotaly a svět je dnes rozdělenější než kdy dřív. „Globální Jih“ otevřeně odmítá západní model a Spojené státy i Evropa narážejí na limity svých iluzí.

V této situaci přichází návrh Giorgie Meloniové přetavit Trumpovo „MAGA“ na „MWGA“. Jenže už samotná skutečnost, že Západ není totožný se Spojenými státy, ukazuje na fatální nesoulad.

„USA nejsou Západem v celém jeho rozsahu a programy Meloniové a Trumpa se navzájem spíše vylučují,“ konstatuje Il Giornale. Trumpova Amerika odmítá universalismus jako slepou víru v jediné hodnoty pro všechny, místo toho se uzavírá do vlastního prostoru. To ale pro Západ, který je sám o sobě pluralitní a heterogenní, znamená existenční problém, neboť příliš úzký Západ přestává být „Západem“.


Možné uznání ruské suverenity nad Krymem ze strany USA by znamenalo přímé porušení základního principu, který Západ považoval za univerzální: „mezinárodní pořádek založený na pravidlech, nikoli na síle“. Pokud by k tomu došlo, byl by to důkaz, jak daleko je Amerika ochotna se vzdálit od svého universalistického dědictví. Evropa se tomuto vývoji logicky brání, ovšem její možnosti jsou omezené.

Universalismus má svou cenu. Kdo ji zaplatí?

Nejdůležitější lekce, kterou Západ dnes musí pochopit, je, že universalismus není zadarmo. Právě proto, že Amerika už nechce platit jeho cenu, se od něj odvrací. Pokud Spojené státy nejsou ochotné universalismus dál hájit, musí tuto cenu zaplatit někdo jiný. Ale kdo to bude? A má Západ ještě sílu a odvahu tuto cenu nést?

„Evropa si musí připomenout, že universalismus má svou cenu. A pokud Spojené státy už nejsou ochotny ji platit, zbývá to na někoho jiného,“ shrnuje výstižně Giovanni Orsina na Il Giornale.

Západ je tak dnes rozpolcený mezi nostalgickou touhou po staré velikosti, realitou svých možností a neschopností postavit se čelem novým světovým výzvám. Jeho identita, založená na universalismu a křesťanských hodnotách, se rozplývá. A otázka, kdo je připraven zaplatit cenu za nový Západ, zůstává zcela otevřená.