Prezident Petr Pavel navrhl na ústavního soudce JUDr. Roberta Fremra, který má za sebou úspěšnou kariéru, specializuje se na trestní a mezinárodní právo a má zkušenosti z působení na Nejvyšším soudu v Brně, z Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu i Mezinárodního trestního soudu v Haagu, kde byl dokonce prvním místopředsedou.

Kvůli zapojení do soudních procesů v době totality, konkrétně v kauze odsouzení výtržníků kvůli povalení náhrobku sovětských vojáků na Olšanských hřbitovech, se ale proti jeho jmenování vymezil aktivista John Bok. Ten napsal dopis prezidentu Pavlovi, ve kterém ho žádá, aby Fremra ústavním soudcem nejmenoval. Podle Boka by se totiž v případě jeho jmenování jednalo o velkou morální chybu. 

„Nyní se svým dopisem jako občan obracím i na Vás, vážený pane prezidente. Ani ne tak proto, že jsem Vám dal svůj hlas v obou kolech prezidentských voleb, ale hlavně proto, že jste se přijetím své funkce zavázal být zodpovědným prezidentem demokratického a právního státu. Proto Vás žádám, abyste zvážil svou volbu jmenovat po schválení jeho nominace Senátem Parlamentu České republiky do funkce soudce Ústavního soudu JUDr. Roberta Fremra,“ poukazuje John Bok na motiv sepsání otevřeného dopisu.

Signatář Charty 77 sice uznává, že Fremr je osobnost s vysokou odbornou autoritou, podle něj však nemá autoritu mravní. To měl Fremr potvrdit v roce 1988, kdy se podílel na kauze Olšanské hřbitovy. 

„Je lidské chybovat, ale justiční zločin není chybou. Je tím, čím je, zločinem. A Vy byste v tomto případě jmenoval zločince ústavním soudcem. To, že je erudovaný a prošel evropskými a mezinárodními justičními institucemi, nic nemění na skutečnosti, že bez jakýchkoli morálních zábran a při vědomí, jakých metod při vyšetřování tzv. politických zločinů používá zločinecká StB, byť jen v jedné prokazatelné kauze, rozhodoval a odsoudil coby předseda senátu Městského soudu v Praze, na základě nepravdivých obvinění, prefabrikovaných ‚důkazů‘ a násilím vynucených doznání nevinného člověka na mnoho let za mříže do nelidských poměrů komunistických žalářů za něco, co nespáchal,“ má jasno Bok, že Fremr morálně selhal a nikdy se z toho nezodpovídal.

„To nebylo mladické pochybení či omyl, ale vědomé zneužití moci veřejného činitele na základě objednávky komunistických zločinců. Činil tak, i když při svém vzdělání a inteligenci v roce 1988 nemohl tvrdit, natož věřit, že případ není zpolitizovaný soudní proces. Nezpochybnitelným a nevyvratitelnými faktem je, že trestní senát prvostupňového soudu pod předsednictvím JUDr. Fremra rozhodl proti ‚nepřátelům socialistického státního a společenského zřízení‘, tudíž nikoli pro výtržnictví a vandalství, jak se dnes při své obhajobě brání doktor práv Robert Fremr,“ poznamenal John Bok o tom, co stálo v rozsudku a dodal, že Robert Fremr neprokázal žádnou katarzi a sebereflexi a tudíž si nezaslouží odpuštění. 

„Začneme-li relativizovat justiční zločiny, skončí to relativizací veškerých hodnot, které chrání Ústava České republiky, jejímž garantem a ochráncem je Ústavní soud. Pane prezidente, zvažte prosím své rozhodnutí. Nejen pro samu skutečnost, že byste svým rozhodnutím jmenovat doktora Roberta Fremra ústavním soudcem mohl posílit argumenty těch, kteří Vás nevolili, ale také vyvolat pochybnosti u těch, kteří Vám své hlasy dali,“ doplnil Bok s tím, že i sám Pavel v prezidentské volbě musel vysvětlovat svoji komunistickou minulost.