Začněme kvízem. Kdo je autorem následujících výroků?
- „Věci se mění a země a společenství také. Samozřejmě, že někde se konkrétní společenství v důsledku různých příčin a historických procesů začne vnímat jako národ, oddělený od jiných. Jak se k tomu postavit? Jednoduše - s respektem. Chcete mít vlastní stát? Ať se líbí."
- „Víme, že Ukrajinci jsou pracovití a talentovaní. Pokud budou tvrdě a úporně pracovat, budou úspěšní a budou vynikat. Tyto kvality stále mají, podobně jako otevřenost, optimismus a pohostinnost."
- „Respektujeme ukrajinský jazyk a jejich tradice. Respektujeme snahu Ukrajinců o to, aby žili v zemi, která bude svobodná, bezpečná a blahobytná."
- „Řeknu to jednoznačně – Rusko nikdy nebylo a nikdy nebude „antiukrajinské“. A jaká bude Ukrajina - to je na rozhodnutí jejích občanů."
Kdo je autorem všech těchto výroků? Vladimír Putin. Pocházejí dokonce z jednoho textu. Z eseje, kterou zveřejnil v červenci 2021. Bizarní, propaganda obvykle tvrdí, že tímto textem zpochybnil ukrajinskou státnost.
S neuvěřitelnou lehkostí to opakují lidé, kteří text nikdy nečetli.
Přestože (ještě jednou si prohlédněte ty výroky!), to zjevně není pravda.
V dané eseji se Putin, kterého pak silně dezinterpretovali, ve skutečnosti ohradil vůči dvěma věcem: Tou první byl fakt, že ukrajinskou státnost postupně začaly unášet silně nacionalistické kliky, které „ukrajinskost" přímo definovaly jako „antiruskost". V jejich pojetí nelze být Ukrajincem bez nenávisti k Rusku. Putin říká: „Dnes se za skutečného ukrajinského patriota pokládá jen ten, kdo nenávidí Rusko."
S tím se dá jen souhlasit, štafetu národovosti si pro sebe zabrali lidé, kteří bezostyšně stavějí na odkazu Bandery a dalších.
Připomenu, hned první parlament fungující po převratu v roce 2014 přijal zákony namířené proti ruskému jazyku (což přímo vedlo ke konfrontaci na Krymu a na Donbasu).
A to okamžitě a vysoce provokativní: Okleštěný parlament, ze kterého byla vyhnána velká část zástupců do té doby vládní strany, 22. 2. zbavil prezidenta moci (protiústavně) a již druhý den, 23.2. zrušil dosavadní jazykový zákon, chránící ruštinu, rumunštinu a maďarštinu jako regionální jazyky. Zastupující prezident sice tento akt odmítl podepsat, ale o několik let později se tvrdé normy namířené proti ruskému jazyku vrátily.
Zároveň v centru Kyjeva, a nejen tam, davy skandovaly, že je třeba oběsit „Moskaly", jak západoukrajinští nacionalisté říkají jednak Rusům obecně, ale v ukrajinském kontextu speciální obyvatelstvu východní a jižní Ukrajiny, které se hlásí k ruské kultuře.
Druhou věcí, vůči které se Putin v daném textu ohradil, je snaha právě těchto západoukrajinských nacionalistů přivlastnit si celé území Ukrajiny, i kulturní. Jako by všude po staletí žili lidé mluvící ukrajinsky a cítící se stejně jako Haličané.
To ale historicky vůbec nesedí, obrovská část území dnešní Ukrajiny byla ještě v 19. století vnímána jako jasně ruská. Putin v této souvislosti říká, že moderní Ukrajina je v zásadě sovětský výtvor a i když se to ne každému líbí, je v tom mnoho pravdy.
Také poznamenávám, že právně čisté rozpuštění Sovětského svazu by bylo bývalo takové, kdy by území Ukrajiny bylo tak velké, jak bylo, když Ukrajina do Sovětského svazu, přesněji tehdy Sovětského Ruska, přišla (čímž se Ukrajina pokládala za jeden ze zakládajících států pozdějšího Sovětu).
To je poněkud provokativní myšlenka ale své rácio má. Každopádně, Putin ji jen zmínil a v textu už pak dále nestojí na tom, že Ukrajina by neměla existovat jako samostatný stát v hranicích, které získala po roce 1918.
Jen v textu ilustruje, kolik mají obě země společného a že by neměly být nepřáteli.
Esej končí výzvou: „Vždyť se jen podívejme na Rakousko a Německo, nebo USA a Kanadu, jak žijí bok po boku. Mají podobné etnické složení, kulturu, dokonce společný jazyk, a zároveň jsou suverénními zeměmi, s vlastními zájmy a nezávislou zahraniční politikou. Ale jsou také značně navzájem integrované. Zakládají si rodiny, studují, pracují, společně podnikají. Mimochodem, stejně jako miliony Ukrajinců, které žijí v Rusku. Rusko je otevřeno dialogu s Ukrajinou a jsme připraveni diskutovat o všech komplexních otázkách našeho vztahu."
Asi těžko to lze označit za text vyzývající po zrušení Ukrajiny, že?
Mimochodem, nedávno jsem si prohlédl diskusi s ukrajinskou novinářkou Dianou Pančenkovou s Alexandrem Duginem.
Dugin je v hloupých článcích označován za „Putinova ideologa".
To je naprostý nesmysl, z hlediska ruské politiky je okrajovou figurou. Pravidelný přístup do médií dostal až nyní, během války, kdy se režim snaží ukázat, že za ním stojí co nejrůznorodější scéna, včetně všech, kteří se hlásí k umírněnému patriotismu, jako Dugin.
Ten byl v 90. letech opravdu často provokativní a extrémní. Dnes vystupuje o dost umírněněji. A v rozhorovu s Pančenkovou (dá se podívat na jejím Youtube kanálu) sice opakuje některé své výroky o potřebě obnovy ruského impéria (které nijak nezahrnuje země mimo hranice někdejšího ruského impéria, tedy žádné zabírání území EU), ale nezpochybňuje, že část Ukrajinců má svébytnou kulturu a že to je třeba respektovat. (Věc trochu komplikuje to, že Rusové používají slovo „narod" v poněkud odlišném smyslu, než je tomu v ruštině. Třeba chápat, zda myslí tímto slovem a co tím, když mluví o „gosudarství", ale při troše snahy to není těžké pochopit.) Neříká, že Ukrajince je třeba si podmanit, naopak, Ukrajince vyzývá, aby se dobrovolně k projektu obnovení impéria přidali. Mimochodem v tom rozhovoru vystupuje mnohem umírněněji než část naší desinfo-konspi scény, která se stylizuje jako proruská.
Ta zahrnuje i lidi, kteří si takové přirozené lidské potřeby jako respekt, pozornost a lidskou sounáležitost, dokáží pořídit jen ve výprodeji, a tak si tu pozornost vynucují alespoň protofašistickými výroky o ukronacistech, kterým je třeba vynadat, které sice někteří blbci i v Rusku občas hlasitě řeknou, ale ne z vládních pozic, a se kterými by je vyhodili i ve velké části Moskvy. (Ruský režim má docela dobře rozsegmentovanou komunikaci. Samozřejmě, západní propaganda toho využívá či zneužívá tak, že vezmou nějaký výrok, který je směrován na ty nejméně sofistikované skupiny obyvatelstva nějakým pomocným propagandistou a vydává to za oficiální pozici Kremlu. To je stejné, jako byste výroky nějakého divokého republikánského senátora či redaktora extrémnějšího pořadu na Fox News vydávali za oficiální pozici Bílého domu.
Zkratka a jasně: pokud byste si reálně prohlédli, co říká Putin, viděli byste, že nezpochybňuje ani ukrajinskou kulturní svébytnost, ani nárok na vlastní stát. Kreml se toho oficiálně úzkostlivě drží.
Dokonce i kdybyste věnovali trochu pozornosti výrokům lidí, kteří mají v Rusku širší ideologickou pozornost, viděli byste, že zpochybňování Ukrajiny jako státu je tam poměrně okrajovou záležitostí a hlavně – není to vůbec oficiální linie.
To i přesto si v českém i mezinárodním tisku často přečtete, že Putin otevřeně neuznává ukrajinský stát, je jen smutným zrcadlem toho, jak fungují nejen média, ale tak hloupě, primitivně se chovají i různé „intelektuální“, „lepší“ kruhy, které takové očividné nepravdy dále spokojeně šíří.
Ke své vlastní ostudě.
(rp,prvnizpravy.cz,fb,foto:arch.)
