Za prvé, na Ukrajině nelze nijak realisticky čekat "osvobození" území, které zabralo Rusko. A naopak, i Rusko zjevně bude muset v zájmu míru přistoupit na některé kompromisy.
Za druhé, Slovenská republika v žádném případně nepodpoří vstup Ukrajiny do NATO.
Předně směřování našeho souseda do severoatlantického područí, formální (přes členství v NATO) i neformální (stavbou amerických vojenských základen) totiž bylo jedním z hlavních důvodů tohoto krvavého konfliktu.
V jeden moment přesně se stejnými konstatováními vystoupí i západní představitelé. Když se konflikt už opravdu vyčerpá.
Nyní má válka ale stále zbytky západní podpory.
A tak i domácí čeládka křičící tak, jak je to podle ní v tuto chvíli žádané, stále křičí při každé zmínce o míru.
A nejen to. Je zjevné, že domácí kavárna si do celého konfliktu projektuje své vlastní neurózy. Lidé, kteří by se ani nepostavili opilci v MHD, se „hrdinsky“ vyjadřují k bojům, od kterých jsou oni osobně velmi daleko. Snaží se sami sebe představovat jako velcí hrdinové a morální autority, jen proto, že mají pocit, jak se údajně vcítili do utrpení jiných lidí.
Ale do ničeho reálného se nevcítili. Boje na Ukrajině vidí komiksově, jako konflikt špatných postaviček s dobrými, aniž by byli schopni jen vzdáleně pochopit, o co všechno reálné válce jde.
Duhoví bojovníci s jointem v jedné ruce, mobilem v druhé, nastartovaní do hysterického výlevu vždy, když si mohou zakřičet se zbytkem svého duhového davu.
A cítí se na chvíli trochu lepší, než ve skutečnosti jsou.
(rp,prvnizpravy.cz,fb,foto:arch.)
