Jiří Kobza: O čem se mlčí v debatě o Istanbulské úmluvě

politika

Istanbulská úmluva je prezentována jako pakt zajišťující prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. To však, jak uvidíme dál, není zdaleka všechno. Dokonce to není ani to nejdůležitější.

Jiří Kobza: O čem se mlčí v debatě o Istanbulské úmluvě
Jiří Kobza, poslanec (SPD)
27. ledna 2024 - 04:20

Je to jen vábnička na získávání sympatizantů a zastánců přijetí této úmluvy do našeho právního řádu, píše Jiří Kobza v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Jde o mezinárodní smlouvu Rady Evropy, což znamená, že jde jednoznačně a nezpochybnitelně o závazný dokument mezinárodního práva – vynutitelný a vymahatelný Evropským soudem pro lidská práva. Všichni politici a aktivisté, kteří v této souvislosti hovoří o jakési bájné nezávaznosti, buď absolutně nevědí, o čem hovoří (což je krajně nepravděpodobné) – anebo bohapustě lžou. Jde skutečně o dalekosáhlou a závaznou nadnárodní právní regulaci.

Z hlediska České republiky jde o nepotřebný dokument, který by znamenal nevratný přenos dalších národních kompetencí na mezinárodní, mezivládní, nadstátní s nestátní orgány v (nejen) trestní a justiční oblasti, další zásahy do výsostných záležitostí národního státu. Přináší také nebezpečí dalších masivních finančních (a jiných) sankcí pro Českou republiku, české občany a instituce. Navíc přiznává rozsáhlé kompetence nadnárodním kontrolním orgánům, jejichž představitelé by nepodléhali české jurisdikci.


Co hovoří pro jednoznačné ne ratifikaci úmluvy? Veškeré nepřijatelné činy a aktivity, vůči kterým chce tato Úmluva údajně bojovat, jsou v českém právním řádu již dávno trestné a stíhatelné. Proklamovaný cíl Úmluvy, tzn. boj proti násilí vůči ženám, je zde spíše pláštěm pro zakrytí jejího skutečného záměru a cíle, kterým je nepochybně snaha o povýšení umělé ideologie tzv. genderismu na úroveň vymahatelného univerzálního lidského práva, na což má dohlížet nově zřízený, mocný a nedotknutelný nadnárodní kontrolní orgán GREVIO – vyšetřovatel, žalobce, soudce a kat v jednom.

To je záměr a cíl, řekněme, krátkodobý a viditelný. Tím dlouhodobým – a ještě mnohem nebezpečnějším – cílem je snaha o postupný rozklad staletých základů a hodnot západní křesťanské společnosti, založené zejména na tradiční rodině coby jejím klíčovém pilíři – a na svobodě lidského myšlení, přesvědčení a víry, která je obdobnými dokumenty a mechanismy taktéž zásadně podkopávána.

Dalším doprovodným (a nepřijatelným) jevem těchto procesů má být zavedení masivní kontroly naší národní legislativy včetně možnosti nařizování jejích úprav a změn – jako by nestačilo, že toto jsme nuceni prakticky dnes a denně zažívat už 15 let ze strany orgánů Evropské unie.

Úmluva zavádí povinnost smluvních stran vytvořit a financovat všemi vrstvami společnosti prostupující komplexní „genderistickou“ kampaň (indoktrinaci), kterou by prováděly neziskové subjekty – velmi často se zahraničním napojením. Požadavky na zavádění tzv. pozitivní diskriminace na základě pohlaví ("genderu") a rozsáhlé finanční náklady případného uvádění Úmluvy v život jsou už pak jen dalšími třešněmi na otráveném a nestravitelném dortu.

Úmluva přináší povinnost proškolení tisíců státních zaměstnanců včetně povinnosti vytvořit a provozovat nákladné tzv. integrační programy – které by, pochopitelně, taktéž realizovaly tzv. neziskové a nevládní organizace - financované ovšem z veřejných rozpočtů. Tlak na zapojení mezinárodního i domácího a politického neziskového sektoru je ostatně už prakticky nezbytnou a nedílnou součástí veškerých mezinárodních dokumentů obdobného typu.

Úmluva by tudíž přinesla ohromný nárůst další všeprostupující regulace, administrativy a byrokracie – a vytvořila by nové agendy a nové orgány, které by ovšem nebyly pod právní ani demokratickou politickou kontrolou  českého státu, institucí a potažmo občanů.

Istanbulská úmluva znamená i riziko mezinárodní ingerence do oblasti péče o dítě včetně svěřování dětí do péče, zakládala by také nepřijatelné výjimky v oblasti azylového práva a azylového řízení.

Signatářem Úmluvy je i Evropská unie jako celek – takže je zde pro Českou republiku i docela reálné riziko překryvu agend a vymáhání závazků, a to v její neprospěch.

Istanbulská úmluva znamená ovšem především razantní průlom do českého právního systému a společenských tradic. Zejména pak v podobě tlaku na oslabení prostředků a nástrojů důkazní praxe a v rozšíření počtu trestných činů, kde může být sankcí odebrání rodičovských práv, což představuje přímý útok na tradiční rodinu. Dokument by tak i vnesl nejistotu a nebezpečný chaos do uplatňování a vymáhání práva jako takového. Nemá totiž ambici trestní právo korigovat, nýbrž násilně zasahovat do právního řádu a společnosti a měnit je.

Úmluva dále vnáší do českého právního systému, kde má panovat rovnost subjektů práva, povinnost napříště zohledňovat ve všech ohledech genderové hledisko resp. aplikovat nepokrytou nenávistí k mužům a chlapcům.

Dokument taktéž svou dikcí a obsahem podněcuje a povzbuzuje šíření atmosféry udavačství a strachu.

Úmluva jednoznačně směřuje k prolomení lékařské a advokátní mlčenlivosti, což hraničí až s porušením ústavnosti. Mimo jiné i tím, že ve svých důsledcích a dopadech ohrožuje ústavní právo na svobodu svědomí, vyznání a přesvědčení

Přináší tlak na změnu tradičních kulturních a sociálních vzorců, sociální inženýrství a snaha o vymýcení národních a společenských tradic. Je i v rozporu s křesťanskou věroukou, která je jedním ze základů naší civilizace. Mohla by představovat i reálné riziko mezináboženského konfliktu, zejména ve vztahu k islámu.

Úmluva nařizuje ingerenci do vzdělávacích osnov a vzdělávacího systému.

Argumentů proti Istanbulské úmluvě bychom našli mnoho, vyjmenoval jsem jen ty nepovážlivější a na první čtení patrné. Jsem rád, že ji Senát neratifikoval. To ovšem neznamená, že ze zahraničí inspirovaní a možná i placení aktivisté mezi politiky i NGO ve svých aktivitách ustanou. Počkají na příští volební období Parlamentu a zkusí tuto agendu znovu nastolit. Je tedy jen na nás, abychom rozumnou volbou podobným ne už jen nesmyslným, ale přímo zločinným nápadům zabránili.

A závěrem si položme jednu otázku: Je možné, že všichni ti propagátoři úmluvy, ať už v politice, médiích, mezi právníky atd. neumí číst? Kdyby uměli, našli by všechna mnou vyjmenovaná „proti“ velmi snadno sami. Číst ale patrně umějí. Tedy to činí s jiným záměrem. Každý se ptejme, s jakým asi.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)




43-8974200277/0100

Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX



Anketa

Kdyby se dnes konaly v ČR prezidentské volby, komu byste dali svůj hlas?