Pojďme postupně – od konce. Jistě si mnoho z nás všimlo, že ty stejné potraviny a nápoje chutnají v zahraničí lépe než u nás. Příčinou je dvojí kvalita potravin. Čím je to způsobené? A jak tento dvojí metr řeší zákon?
Problém dvojí kvality potravin na evropském trhu přetrvává už několik desítek let a setkal se s ním snad již každý, kdo strávil dovolenou na západě. Možná jste si koupili známý nápoj (který máme i u nás) a zjistili jste, že ten zahraniční chutná „tak nějak lépe“. A aby nechutnal. Při letmém pohledu na složení vám například bylo hned jasné, že zahraniční nápoj obsahuje přírodní cukr, zatímco v tuzemsku je nahrazený levnějším fruktózo-glukózovým sirupem.
Podle nedávno realizovaných souborných testů potravin bylo zachyceno mnoho další „nepodstatných“ odlišností. Pár příkladů: Rybí prsty značky Iglo. V Česku, Maďarsku a na Slovensku obsahují 58 % rybího masa, zatímco v Německu a Nizozemsku 65 %. Příkrm Hipp jablko-hruška (určený i dětem) nabízí ještě dramatičtější srovnání. Ve Španělsku, Francii, Itálii, ale třeba i na Slovensku v něm najdete pouze ovoce. Česká varianta má 95% ovocný podíl doplněný rýžovou moukou a rýžovým škrobem. Čokoládový pudink Dr. Oetker: český obsahoval 9 % kakaového prášku, německý 16 % a slovenský, litevský nebo lotyšský 17 %. Nebo ledový čaj Black Ice Tea Peach Hibiscus: jeho česká verze obsahuje pouze 0,1% broskvové šťávy, zatímco německá 3% a nizozemská 5%. Refrénem jsou i rozdíly ve složení limonád Coca Cola a Fanta. Opět se u nich potvrdilo dělení na státy sladící cukrem (většina zemí EU) a fruktózo-glukózovým sirupem (ČR), u Fanty se navíc přidaly i odlišné obsahy pomerančové šťávy. Nejméně jí mají v dánské (4,5 %), nejvíce v italské variantě (12 %). Na českém trhu se nabízí Fanta s 5 % ovocné šťávy. K podobnému výsledku došlo i srovnání pomerančové limonády značky Lidl/Freeway. Italská obsahuje 20 % pomerančové šťávy, česká 3 %.
Zákaz dvojí kvality potravin má už i legislativní rámec. Novela zákona (č. 174/2021 Sb.) stanovila, že na trh je zakázáno uvádět potraviny zdánlivě totožné s potravinou uváděnou na trh v jiných členských státech Evropské unie, ačkoliv potravina uváděná na trh v České republice má podstatně odlišné složení nebo vlastnosti. Státní zemědělská a potravinářská inspekce udává, že dvojí kvalita potravin spočívá v „podstatné odlišnosti/rozdílnosti ve složení nebo ve vlastnostech porovnávaných produktů, i když mají totožný či zdánlivě totožný vzhled.“ Hodnocení vzhledu se posuzuje z pohledu vnímání průměrného spotřebitele. Nejdůležitější jsou v tomto případě informace a dominantní znaky na obalu, které se vyskytují v hlavním zorném poli spotřebitele. Jak se řeší problém dvojí kvality? Buď výrobci a obchodníci budou dodávat na trh zboží totožné kvality, nebo pro každý trh, na který je uváděno zboží s odlišnou kvalitou, dojde ke změně obalu. To jsou jasná pravidla. Dodržují se však? Odpověz si každý sám, milý spotřebiteli.
Prvnizpravy.cz - Profesor Nutella proslavil Česko. Petr Kolář bavil ve studiu
Někteří všeználkové z médií jsou toho názoru, že v otázce dvojí kvality potravin „nejde o problém, ale o uměle vyvolanou hysterii, která má za cíl umožnit další zdražení potravin od českých výrobců“ (František Kostlán v Babylon revue). To jiný komentátor (Jiří Sezemský ve Forum 24) je adresný. V duchu teze „za všechno může Babiš“ píše, že Andrej Babiš se věnuje „marginálnímu a populisticky nafouklému problému, kdy jsou na náš trh dováženy některé potraviny ve stejném obalu, ale s částečně jiným složením z levnějších ingrediencí.“ Jenže to ještě psal v době, kdy premiér Fiala nenavštívil německý supermarket, aby porovnal tamní Nutellu s tou „naší“. Co asi takový „objektivní“ novinář, dříve tiskový pracovník ODS, píše asi dnes?
Tento problém ale, myslím, netkví ani tak u výrobců potravin pro německý či jiný evropský – a vedle toho český – trh. Je to součást mnohem většího balíku obecnějších problémů. Udělejme si aspoň malou inventuru:
V řadě zemí, které dosud nepodlehly úplně vábení bruselských sirén z EU, poroučejících, jak mají žít, s kým se stýkat, co jíst, čím a kam jezdit atd. najdeme zajímavé anomálie. A pro úplnost jejich výčet: Jde o tyto státy: Andora, Arménie, Ázerbajdžán, Bělorusko, Gruzie, Island, Lichtenštejnsko, Moldavsko, Monako, Norsko, Rusko, San Marino, Švýcarsko, Ukrajina a Vatikán
A teď ty rozdíly: V hospodách (aspoň někde, třeba v Norsku nikoli) se kouří. Jejich pivo není univerzální Europivo, ale má svou charakteristiku. Jejich káva se dá pít na rozdíl od eurokafe dodávaného německými koncerny. Jejich zákony a jejich ústava platí, vládnou si sami podle svého. Nejsou podřízeni libovůli bruselských byrokratů, kteří mnohdy ani netuší, kde jejich země leží. Možná ještě nepochopili, že členství v EU nevyřeší jejich vnitřní problémy, ale naopak jim ještě přidá. Co místní oligarchové ukradnou, zůstává v zemi. Jejich vlády je nezadlužují tolik, jako vlády pod kuratelou EU a USA. Zahraniční korporace mají minimální možnosti vysávat tyto dosud nekolonizované země.
Rád bych je nějak varoval. Není to snadné, když na druhou stranu jsou tyto země zahrnovány sliby EU o nekonečných dotacích, zahraničních investicích (netuší, že tyto eufemismy jen skrývají primitivní kolonizaci země, likvidaci jejich průmyslu, drancování zdrojů a především nekonečné zadlužování na krytí stále rostoucích dovozů toho, co si před nedávnem tyto země samy vyráběly). Aby nevběhly do propasti a po čase se nemusely zesměšňovat jako náš premiér s objevem dvojí Nutelly.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
