Jiří Kobza: Jsme ve válce? A v čí?

politika

Naše vláda nám už téměř tři roky tvrdí, že „jsme ve válce“. Tedy naše republika že v ní je. Protože je dobré mít nejprve informace a pak teprve vykřikovat, obraťme se na právníky resp. historiky, píše JIří KObza v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Jiří Kobza: Jsme ve válce? A v čí?
Jiří Kobza, poslanec (SPD)
3. ledna 2025 - 06:20

V daném případě třeba na Jiřího Vaníčka (Právní úprava krizového řízení v ČR, 2006). Zde se dočteme třeba toto:
  • Vyhlášení války a vypovězení války je formální akt (psaný nebo formou projevu) nebo psaný dokument, kterým je vyhlášen válečný stav mezi dvěma nebo více státy. Vyplývá to mj. ze III. Haagské úmluvy o počátku nepřátelství z roku 1907, která stanoví, že vypovězení války je veřejně deklarovaný akt nepřátelství, kterým se oznamuje, že mezi znepřátelenými stranami nastal válečný stav.
  • Vypovězení války by podle úmluvy mělo mít podobu válečného prohlášení s odůvodněním, nebo ultimáta s podmíněným prohlášením války. Vypovědět válku je možné pouze jinému svrchovanému plnoprávnému členu mezinárodního společenství, nikoli mezinárodní organizaci (třeba NATO– už zde vidíme, jak nám naše vláda lže, když tvrdí, že Rusko usiluje o válku vůči NATO). Haagská úmluva explicitně zakotvila povinnost vyhlašovat válku, jednalo se však o kodifikaci již existujícího obyčeje. Bez vyhlášení války se na státy například nevztahovalo mezinárodní humanitární právo. 
  • Zahájením války, se mezi válčícími stranami přerušují všechny mírové vztahy a začínají se uplatňovat normy válečného práva. Z toho důvodu dochází k přerušení diplomatických, konzulárních a obchodních styků, pozastavení platnosti dvoustranných smluv, změně právního postavení příslušníků nepřátelského státu atd. Zřejmě tady někde se naše tehdejší vláda inspirovala při zdecimování diplomatického sboru Ruské federace v Praze. Potíž našich politiků zjevně nespočívá jen v neschopnosti jednat s rozumem, ale vůbec připustit, že nějaká rozumná pravidla existují. Naše dnešní vláda to ukazuje velmi názorně.
  • V té souvislosti je dobré připomenout ještě terminus technicus„válečný stav“. To je stav vzniklý mezi znepřátelenými stranami vypuknutím ozbrojeného konfliktu, a to bez ohledu na to, zda byla vypovězena válka. Ústava ČR totiž nezná termín „válka“, resp. „vyhlášení války“. Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky hovoří o pouze nouzovém stavu, stavu ohrožení státu nebo válečném stavu.Definuje jej jako situaci, kdy je ČR napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení. Válečný stav vyhlašuje Parlament České republiky. K přijetí parlamentního usnesení o vyhlášení válečného stavu je dle čl. 39 Ústavy ČR potřebný souhlas 101 poslanců a 41 senátorů.

A teď tedy zpět k rétorice Fialovy vlády. Jsme ve válce? Byla nám vyhlášena? Sami jsme ji vyhlásili? Byla vyhlášena některému z našich partnerů v NATO, kde jsme vázání článkem 5 o společné obraně? Na všechny otázky zní odpověď „Nikoli“! Jsme ve válečném stavu? Usnesl se náš parlament nadpoloviční většinou v obou komorách o jeho vyhlášení? Nikoli! Je tedy eo ipso premiér Fiala lhář? Ovšemže! Jeho válečnické třeštění má dva důvody: zakrýt neschopnost vládnout ve vlastní zemi a zalíbit se chlebodárcům ať už před nebo za Atlantickým oceánem, vytvářet propagandistická předpolí pro jejich kšefty s válečnými dodávkami a poválečnými investicemi, a to za cenu trvalého chudnutí vlastního obyvatelstva. Kdo by toto chtěl popřít, obdivuje jen císařovy pomyslné nové šaty. Mýtus o tom, že se nás válka na Ukrajině týká jinak, než ekonomicky (trable s plynem, protiruskými sankcemi, migrací atd.), je jen pohádkou pro gaučové romantiky od počítačových her.


A teď to trochu zkomplikuji. Předložím pár tezí, o nichž ani takový myslitel, jako je Petr Fiala, nemluví. Nepodezírám jej, že by o nich nevěděl, jen ještě zřejmě ve většině z nich nedostal befel, co k tomu národu vyprávět:

Máme prý válku na Ukrajině. Máme ale na dosah sabotáže v Baltu, terorismus džihádistů v západní Evropě, doutnající konflikt v Arménii, v Jižní Osetii, nepokoje v Gruzii, občanskou válku v Sýrii, k tomu válku libanonského Hezboláhu s Izraelem, izraelské útoky na jižní Sýrii (Golanské výšiny), pošťuchování Izraelců s Íránem, trvající konflikt Izraele v Gaze, jako odplata za masakr ze 7.10.2023, nezapomínejme na jemenské Hutíe a jejich překvapivě sofistikované akce v Rudém moři. Zapomněl jsem snad na nějaký konflikt? Aha, ještě konflikty v Iráku, akce Talibánu v Afghánistánu a nezapomínejme na Libyi. O konfliktech v Africe nemluvě.


Je to snad ta válka, v „níž jsme“? Nebo je to fakticky už další světová válka? Neměla by naše politická reprezentace místo frází o Podněpří, chce-li, jak sama říká, vejít do světových dějin, vyvíjet diplomatické úsilí směřující k pozastavení těchto opravdových válek? Přitom příklady bychom našli. Takový Miroslav Polreich, vynikající československý diplomat a zpravodajec, se zásadním způsobem zasloužil o smírné ukončení šestidenní války mezi Araby a Izreaelci v roce 1967. Od Polreichova skonu uplyne na jaře už šest let. Že bychom žádné podobné Polreichy už neměli? Když se jeden podívá na ministra zahraničí Lipavského, odpověď se na rty dere sama. A tak třeba diplomatické úsilí o sjednání míru na Ukrajině jsme ponechali Slovákům a ještě je za zády pomlouváme jako „chcimíry“. Tak co je tato vláda? „Chciválkové“? Nejspíš ano.


Byl jeden takový vynikající kreslíř, Michael Marčák se jmenoval. Zemřel roku 2012. Na jednom lakonickém kresleném vtipu měl dva pány pod deštníkem a pod tím text: Jo, za komunistů, to bylo lépe. To ještě bylo, kam utéct! Proč mě asi tato kresba napadá právě v této souvislosti?

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)


Anketa

Jak hodnotíte novoroční projev prezidenta Petra Pavla?