Hamás ovládá už od posledních voleb v roce 2006 Palestinu a Pásmo Gazy. Krutost a absurdita útoků Hamásu na Izrael tehdy udivila i největší skeptiky. Stovky mrtvých během pár dnů, útoky na hudební festival, skrývání se za živé štíty vlastních civilistů (školy, nemocnice atd.). To vše patří k atributům „vojenské“ akce Hamásu. Izrael zareagoval s nemenší razancí, a od toho okamžiku se vede v pásmu Gazy boj de facto na život a na smrt.
Aby to nebylo tak jednoduché, tak se do této jedné války přidalo ze severu jiné teroristické bratrstvo jménem Hizballáh. Jen pro věcnou informaci, toto šíitské hnutí, podporované, cvičené a financované Íránem, má sídlo v Libanonu a má tam také silnou vnitropolitickou pozici. Kromě ozbrojených aktivit také realizuje různé vzdělávací a sociální programy a navzdory tomu, že v Libanonu zdaleka není jen muslimské etnikum (je tam vysoké procento křesťanů, Hizballáh byl respektován dlouho jako opora země. Jinak se na věc dívaly západní země (od USA po západní Evropu), které se nerozpakovaly Hizballáh označovat přívlastkem teroristický.
Mimochodem jsou k tomu i docela přesné podklady. Kdyby se Hizballáh rozhodl, jako že to vypadá, že se k tomu schyluje, začít likvidační válku s Izraelem, má k dispozici například rakety či střely Falak I (doletí až skoro do izraelské Haify), Fadžr 5 (dolet až k Tel Avivu) a dokonce Scud B-C-D. s doletem až na území Egypta, Saudské Arábie a samozřejmě jižního Izraele. Zjevně nejde o protivníka, který jen mává praporky. Ostatně, manifest Hizballáhu z roku 1985 jednoznačně praví: „Náš boj skončí pouze tehdy, až tento stát (Izrael) bude zničen.“ Dlouholetý vůdce Hizballáhu Hasan Nasralláh svého času v rozhovoru pro Washington Post řekl: „Jsem proti jakémukoliv usmíření s Izraelem. Domnívám se, že jeho přítomnost je protiprávní.“ V prohlášení Hizballáhu z roku 1992 se přímo tvrdí: „Je to otevřená válka až do eliminace Izraele a do smrti posledního Žida na Zemi.“ Je dobře, že se toho nedožil díky přesně cílené akci Izraelců, která zlikvidoval nejen Nasralláha ale i další významné členy vojenského velení Hizboláhu.
Před pár desítkami hodin se izraelské armádě podařilo de facto zlikvidovat kompletní nejvyšší vedení Hizballáhu, počínaje právě Nasralláhem až po jeho očekávaného nástupce Nabíla Kaúka. To celé se odehrálo vzápětí po výbuchu tisíců komunikačních přístrojů – pagerů – distribuovaných mezi příslušníky Hizballáhu (ale nejen), což se odehrálo v izraelské režii. Izrael v posledních měsících vůbec výrazně vystupňoval své útoky na libanonském území namířené proti Hizballáhu. Jde o přímou reakci na červencový útok teroristů na fotbalové hřiště, kde zemřelo více než deset dětí a další byly zraněny. Obětem bylo mezi deseti a dvaceti lety. Na druhou stranu, ona pagerová akce taky nebyla právě z rodu humanitárních. Bylo při ní zraněno či zabito mnoho lidí (i dětí), které s celým konfliktem nemají nic společného. Válka se ani na jedno straně nevede v rukavičkách.
Zdá se, že na Blízkém Východě vzplál další oheň, a to velice nebezpečný. Nejen samou válečnou podstatou těch událostí, ale také zákulisními vztahy a spojenectvími. Kdo jen trochu vidí do této problematiky, klade si otázku: Jaký vliv může být nová válka v Libanonu, těžce zkoušené zemi už desítky let, na vývoj konfliktu okolo Gazy? Jak se v budoucnu zachovají šíitští spojenci Hizballáhu, například Írán, a naopak co podnikne sunnitská enkláva, především Saudská Arábie a Turecko, které, jak se zdá, v poslední době hledají méně konfliktní vztahy k různým stranám geopolitické krize (viz jejich zájem o členství v BRICSu)?
Útok íránských raket na Izrael (jako údajná odplata za zabití šéfa Hamásu Haníji v Teheránu) ukázal právě na íránskou možnost zasáhnout Izrael a byť podle Izraelců nenapáchal větší škody. Je otázkou, co bude dál, zda Izraelci otevřou třetí frontu či zda (prozatím) zbraně utichnou.
To je nekonečná řada otazníků, jejichž zodpovězení není ani na horizontu. Mezitím zbytečně umírají lidé, páchají se fanatické činy a rozum jako obvykle zůstává za dveřmi v záloze, až nezbude žádná jiná možnost.
Faktem ovšem je, že zdánlivě vzdálená válka na Blízkém Východě se úzce dotýká a bude dotýkat i nás. Nejen – jako občanská válka v Sýrii – zvýšenou migrací utečenců, ale samozřejmě i finančně – západní státy si jistě nenechají ujít ani jedinou investiční příležitost, nemluvě o dodávkách zbraní – a možná oběma stranám, jak to bylo už za Hitlera nebo za irácko-íránské války v letech 1980 – 1988. Druhé jméno každé takové války je slovo cynismus. Ovšem to první zní: Kšeft.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
