Až dosud musela vláda s podobným návrhem nejprve oslovit Poslaneckou sněmovnu a ta pak vyslovila nebo nevyslovila souhlas, dosud zpravidla především s naší vojenskou misí (viz Irák, Afghánistán, Mali atd.) Přitom i v takových případech nebylo většinou jasné, co mají čeští vojáci a vojenská technika pohledávat v zemích, kde se odehrávají konflikty nikterak se netýkající zájmů České republiky, a vlastně ani zájmů vojenského paktu NATO, jehož jsme členy. Šlo zpravidla o svévolné vojenské akce, jejichž důsledkem byl rozklad infrastruktury, likvidace vládnutí a ekonomicko – humanitární rozklad v daných zemích.
 

Nyní tedy má být vše ještě horší. Naše vláda, provozující politiku, která je jim ukládána ze zahraničních politických i vojenských míst, má mít de facto neomezený mandát disponovat vojenskými kapacitami ČR dle svého uvážení. A nejen to, má jít do značné míry i o ospravedlnění nedávno urychleně zfabrikované tzv. obranné dohody mezi ČR a USA, obsahující mj. i klauzule umožňující pobyt zahraničních vojsk na našem území. Nyní tedy opět bez dalšího projednání v Parlamentu. Je na místě se obávat, že z demokracie parlamentní se stane „demokracie“ vládní, tedy administrativní, ve skutečnosti však „loutkokracie“. Zájmy našich občanů jsou – jak je u této vlády zvykem – zcela mimo horizont vládních aktivit.

Považuji za jedinou přijatelnou formu jakéhokoli vojenského angažmá našich branných sil pouze a výlučně za účelem obrany vlasti před vnějším ohrožením, případně při aplikaci článku 5 zakladatelské smlouvy NATO o společném postupu vojsk členských zemí při napadení členské země z třetí strany. Jakoukoli jinou eventualitu odmítám akceptovat a považuji ji za další mimořádně nebezpečnou cestu k zatažení naší země do válečných katastrof osnovaných velmocenskými stratégy.