Na Mnichovské bezpečnostní konferenci minulý týden viceprezident USA J.D. Vance jasně pojmenoval rizika, která ohrožují demokracii v Evropě. Ve svém projevu upozornil na nebezpečný trend, kdy soudní moc, nevládní organizace a politické elity zasahují do volebních procesů pod záminkou „ochrany demokracie“.
„Největší hrozbou pro demokracii není to, co si lidé zvolí, ale mechanismy, které rozhodují, zda jejich hlas bude mít vůbec nějaký dopad,“ řekl Vance.
Jeho varování se přímo týkalo praxe, kterou vidíme v některých evropských zemích, a která se, jak se ukazuje, nevyhýbá ani České republice.
Výrok předsedy Ústavního soudu Josefa Baxy, který zazněl v lednovém rozhovoru pro Info.cz, dnes v kontextu Vanceova projevu působí ještě děsivěji. Tehdy Baxa otevřeně připustil, že Ústavní soud by mohl zasáhnout do voleb, pokud by situace „přesáhla hranice hrubých mravů“. Baxa v rozhovoru také prohlásil, že pokud by výsledky voleb měly záviset pouze na voličích, pak by to mohlo být nebezpečné.
Vance ve svém projevu varoval právě před těmito praktikami, tedy před justičním aktivismem, který pod záminkou ochrany demokracie podkopává samotné základy demokratického rozhodování. Přestože v jiných zemích podobné výroky vyvolávají bouřlivé reakce, v Česku po lednovém prohlášení Josefa Baxy nenásledovalo nic. Žádná veřejná debata, žádná politická odpovědnost.
Ještě děsivější než samotný Baxův výrok je skutečnost, že tento nebezpečný precedent prošel v české společnosti téměř bez povšimnutí.
Pokud by podobná slova zazněla od soudce v USA, okamžitě by se stala předmětem veřejné debaty. Viceprezident Vance ve svém projevu jasně ukázal, že tento trend je vnímán jako vážná hrozba pro demokracii. Ale v Česku? Zůstává klid.
V demokratické zemi by takový výrok předsedy Ústavního soudu měl jediný logický důsledek: okamžitou rezignaci. Předseda instituce, která má chránit ústavní pořádek, nemůže připouštět možnost soudního přehodnocování voleb na základě vágních kritérií.
Mnichovská konference ukázala, že v Evropě existuje vážný problém se soudním aktivismem a zasahováním nevolených institucí do demokratických procesů. Je nepřijatelné, aby se Česko tvářilo, že se ho to netýká. Zejména když předseda Ústavního soudu otevřeně připustil možnost justičního zásahu do voleb.
Pokud česká vláda myslí ochranu demokracie vážně, měla by se k této otázce jasně vyjádřit. A pokud to neudělá, pak bude mlčky souhlasit s tím, že v Česku se na demokracii už nehledí jako na vládu lidu, ale jako na systém, který mohou soudní elity „opravovat“ podle vlastního uvážení.
Je čas přestat před těmito hrozbami zavírat oči. Pokud Ústavní soud vnímá možnost přehodnocování voleb jako přijatelnou, pak se Česká republika nebezpečně přibližuje praktikám, které demokratické státy jednoznačně odsuzují.
Jediným správným krokem ze strany Josefa Baxy je okamžitá rezignace. A jedinou správnou reakcí české vlády je jasné odmítnutí těchto praktik. Pokud k tomu nedojde, pak se nemůžeme divit, že varování, která dnes zaznívají z Washingtonu, budou brzy platit i pro nás.