Západní komentáře o útoku směr Kursk jsou polovičaté. Většinou směšují realitu se spekulacemi. Opět připomenu z Bryenova článku: „… Strategie a taktika, kterou Ukrajina předvádí u Kurska, byly vyvinuty ve spolupráci s NATO. Jedná se o testovací případ pro obranu Evropy v případě ruského útoku.

Příprava mikro invaze ve spolupráci s NATO byla zpočátku Západem popírána. Např. „rozhodnutí ukrajinských sil překročit hranici do Ruska zjevně překvapilo nejen Rusko, ale také Spojené státy a další západní partnery a analytiky…“ (10. 8. 2024, www.nytimes) Proto musel Bryen jako zdůvodnění napsat, že tím NATO testuje postupy proti možnému ruskému útoku na státy NATO, i když to je nesmysl. Ruská federace má jenom kapacitu k ochraně svého vlivu v příhraničí. Proto je nutné u západních komentátorů přísně oddělovat reálné informace od nutnosti alibistického plivání na Rusko.

Přitom ale podle Sabriny Singhové, zástupkyně tiskového tajemníka Ministerstva národní obrany Spojených států, jak uvedla 8. srpna, USA se domnívají, že vstup ukrajinské armády na ruské území je „v souladu se základní politikou Spojených států".

Zhang Hong, výzkumný pracovník Institutu Ruska, východní Evropy a střední Asie Čínské akademie sociálních věd, 26. 8. 2024 v čínském tisku uvedl: „… Mychajlo Podoljak, poradce Kanceláře prezidenta Ukrajiny, otevřeně přiznal médiím, že Kyjev a západní spojenci diskutovali o plánech na zahájení přeshraničních útoků na území Ruska, ale nediskutovali o nich na veřejné úrovni.“ 

Zhang Hong se domnívá, že současné akce ukrajinské armády ve skutečnosti realizují předchozí operační návrhy NATO. Pokusy západních zemí distancovat se od útoků jsou jen diplomatickým gestem, a že akce Kurska mají hodně společného se Západem. To je vidět na zprávách New York Times a The Guardian v srpnu loňského roku.

Pasi Paroinen, analytik z Black Bird Group, finské organizace, která analyzuje satelitní snímky a obsah sociálních médií z bojiště, v rozhovoru uvedl, že důkazy naznačují, že Moskva byla schopna zastavit hlavní pokroky na ruském území koncem týdne. (sobota, 10. 8. 2024, www.nytimes)

Čínští vojenští analytici na situaci hledí střízlivě. Uvádějí, že ukrajinská armáda přijala strategii rozptýlení útočících jednotek v malých skupinách a do více směrů, a týl následoval jednotky a zřídil obranné pozice na okupovaných územích. Tento druh obranné pozice však není určen k přeměně obsazené oblasti na silně opevněný sektor, ale spíše k tomu, aby umožnil útočícím jednotkám vzájemně se krýt a bezpečně se stáhnout zpět, když je útočná energie vyčerpána.

Pro Kyjev není potěšující, že ve vzduchu sílí pocit, že cílem Ukrajiny je upoutat pozornost ruské armády šťoucháním do ruské armády a zároveň dosáhnout "velkého vítězství" v médiích.

Po třech týdnech od útoku na Kurskou oblast k 25.8. 2024 byla situace následující: ukrajinská ofenzíva ve směru Kursk byla na mrtvém bodě, ruská armáda držela s omezenými silami pouze část klíčových bodů a nespěchala do protiútoku, ale Ukrajina přesunula všechny dostupné mobilní síly směr Kursk, aby se pokusila pokračovat v ofenzívě. V důsledku toho nebyla schopna posilovat jednotky na východní frontě ke zbrzdění ruského postupu.

V dalších týdnech lze v oblasti Kurska očekávat více méně patovou situaci. Ukrajinci s velkou pompou oznámí občas, že někde o kousek postoupili, aby někde jinde přišli o kus obsazeného území. Např. v týdnu od 26. srpna kyjevské jednotky „mírně postoupily“ severně od Sudže, ale ruské síly 29. srpna znovu dobyly některé oblasti Kurské oblasti. 

Velká uskupení ukrajinských jednotek k provedení útoku bylo koncem srpna 2024 spíše výjimkou. Nemají tolik zdrojů. Ukrajinci se snaží spíše o oslabování cílového prostoru malými jednotkami a skupinkami. Ale místní domobrana již zná jejich slabost. Ukrajinci vyšlou třeba jen 15člennou skupinu, ale musí zajistit nějaký logistický řetězec. Jídlo, voda, zajištění komunikace a dostatek munice. Když dojde munice, jednoduše se vzdají. Jsou zde předhozeni nahodilostem. Nemají jistotu, že území bude skutečně obsazeno, provádějí rušivé nájezdy. Ale bez logistické podpory neuspějí.

Domobranu posilují speciální jednotky. Menším jednotkám se podařilo nepřítele v Kurské oblasti zastavit. A přesto tam nadále posílá Ukrajinci další lidi a techniku. Ale nemohou se již pohybovat tak rychle jako v prvních dnech invaze.

Velitel speciálních sil Achmat generálmajor Apti Alaudinov v ruském tisku tvrdí, že Ukrajinci přišli již o více než 500 vozidel ve směru na Kursk. Pro srovnání, v bitvě u Kurska ztratili Němci (nacisté) jeden a půl tisíce obrněných vozidel. Čísla nejsou totožná, protože ukrajinské síly jsou nesrovnatelně menší, ale ukazují zajímavou tendenci.