Naši lidově-demokratičtí (pardon, liberálně-demokratičtí) soudruzi evidentně nemohou rozdýchat své fiasko, kdy si celou noc brousili zuby na aktivaci článku 5 Washingtonské úmluvy a vyhlášení války Rusku ("tatínek vám vyhlásí válku!") a lehký Jarkův popěvek publikovaný na youtubovém kanálu Jany Bobošíkové a Hanky Lipovské Aby bylo jasno, je rozžhavil do běla.

A tak se hned dva svazáčtí publicisté (Ján Simkanič z Deníku N a Petr Honzejk na irozhlasu) chopili pera, respektive mikrofonu, a zprodukovali kritiku nápadně připomínající články Rudého práva odsuzující imperialismem načichlé umělce narušující budovatelskou jednotu naší lidově demokratické kulturní scény. A s takovými soudruhy je třeba se vypořádat po bolševicku, soudruzi!

Nejvíce úsměvná na obou těchto výplodech těchto marginálních pisálků, při jejichž čtení se mi okamžitě vybavili na mysli členové kulturní komise z filmu Nejistá sezóna, je ta skutečnost, že oba shodně popudila nevinná větička "ta raketa byla Ukrajince nebo Rusa? Počkáme, co řekne pan prezident USA." 

Přitom právě v této otázce je naprosto nesporné, že měl náš národní bard naprostou pravdu. Ale ona pravda vždycky tak nějak štve nejvíc, že?

Všichni si snad vzpomínáme, jak tady hlavní protagonisté progresivistické proválečné kliky (Černochová, Nerudová, Lipavský, Němcová, Pospíšil atd.) horovali celou noc, že na tu provokaci z Ruska musí NATO neprodleně a tvrdě odpovědět (jinými slovy zahájit třetí světovou válku), a to až do okamžiku, kdy senilní stařík z Washingtonu dokázal, že je výrazně zdatnějším kouzelníkem než David Copperfield, neboť jedinou větou přeměnil dvě ruské rakety v jednu ukrajinskou. Kdyby tak neučinil, tak by se tady ta naše šílená sebranka dodnes předháněla v tom, kdo plácne siláčtější gesto ve vztahu k zahájení válečných operací proti Ruské federaci. Tudíž nemůže být sporu, že jak politici, tak mainstreamoví žurnalisté, naprosto otočili pouze na základě toho, "co řekl pan prezident USA".

Simkanič s Honzejkem samozřejmě neopomněli zdůraznit i světlé okamžiky Nohavicovi kariéry, aby jejich kritika byla správně soudružsky vyvážená, ovšem jejich špatně skrývaná nenávist vůči všemu, co Jarek představuje, z jejich literárních zvratků přímo tryská.

Tím, co přivádí všechny soudruhy všech totalitních režimů připouštějících jedinou možnou pravdu, je totiž samostatně myslící člověk, jenž se jejich bláboly nenechá zviklat. A pokud je tím člověkem někdo, kdo by se na celou politiku mohl z vysoka vykašlat, neboť dosáhl ve své kariéře v podstatě všeho, čeho dosáhnout mohl, a přesto si neodpustí si do naší lidově-demokratické jednoty zarazit klín, tak je to rozpaluje přímo do ruda.

Přesně to nejlépe vystihuje počiny těchto dvou zoufale snaživých žurnalistů snažících se popřít evidentní pravdu.

Na závěr si neodpustím malou repliku na rádoby smířlivý závěr pana Honzejka, že Jarek Nohavica si zaslouží hlavně lítost. Ta lítost patří pouze a jedině Vám. 

Zatímco Jarek bude dál s naprostou lehkostí vyprodávat všechny své koncerty a jeho písně se budou zpívat ještě desítky let po tom, co my už tu nebudeme, Vy zůstanete navždy tím snaživým pisálkem, za jehož výplody se jednou budou jeho potomci stydět, stejně tak jako se styděli potomci redaktorů Völkisher Beobachter či Rudého práva.

Jarka si budou zpívat i děti našich dětí, Vy upadnete v naprosté zapomnění. A to je asi ten nejspravedlivější soud ze všech.

P.S.: Jsem si jist, že si oba kritici právě získali velkou popularitu zejména na Ostravsku. Být jimi, tak bych Slezsko nějakou dobu objížděl opravdu pořádným obloukem a rozhodně bych tam nechodil do hospody. Čímž bych chtěl všechny Ostraváky srdečně pozdravit. Už se k vám zase moc těším!

Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX