Slova Miroslava Jansty působí jako obžaloba, která by měla rezonovat nejen mezi sportovními funkcionáři, ale i u širší veřejnosti.
„Sport v Česku? Fyzička a často už také psychika dětí konstantně chřadne. Kluby nemají dostatek peněz na činnost, v drtivé většině na trenéry dětí a v budoucnosti je nebude mít kdo vést, protože je nedostatek dobrovolníků. Spodek se nám rozsype, vršek nebude mít kde brát talenty,“ napsal Jansta, čímž otevřel otázky, které se už delší dobu přehlížejí. Český sport se podle jeho slov nachází v krizi, která začíná od těch nejmenších a ohrožuje nejen přítomnost, ale i budoucnost.
Jansta tímto výrokem poukázal na hlubší problém, než jen na absenci finančních prostředků. Jeho slova se dotýkají širších společenských otázek – zdraví dětí, zájmu mladé generace o sport a celkového fungování sportovních klubů. V době, kdy je konkurence nejen v oblasti sportu, ale i ve všech sférách života obrovská, český sport podle něj zaostává. Věta „Spodek se nám rozsype, vršek nebude mít kde brát talenty“ je varováním, že pokud se nepřijmou zásadní opatření, může český sport přestat plnit svou roli inkubátoru talentů.
Ve své druhé části komentáře Jansta kriticky hodnotí výsledky českých sportovců na mezinárodních soutěžích, včetně olympijských her: „Narazili jsme na strop českého sportu, který táhne většinou několik výjimečných osobností, dost často z rodinných klanů. Jen pár našich národních svazů drží dlouhodobě krok se světem.“ Toto vyjádření naznačuje, že současné úspěchy jsou spíše dílem individuálního nadání než systematické práce s talenty. Sportovní infrastruktura a podpora ze strany státu či sponzorů nedostačuje k tomu, aby zajistila udržení tempa se světovou špičkou.
Jansta se také obává, že Česká republika bude ztrácet své nejúspěšnější sportovce, což může být v důsledku nedostatečné podpory a nedostatku příležitostí pro jejich další růst. „Obávám, že Česko bude silné a úspěšné osobnosti ztrácet a nové se jen těžce najdou,“ zakončil svůj příspěvek pesimistickým, ale bohužel velmi realistickým výhledem.
Psali jsme:
Co tedy dál? Janstova slova by měla sloužit jako impulz k tomu, aby se o problémech českého sportu nejen mluvilo, ale také aby se začaly realizovat konkrétní kroky ke zlepšení. Je potřeba, aby se na sport dívalo jako na strategickou oblast, která má vliv nejen na zdraví národa, ale i na jeho společenský a kulturní rozvoj. Pokud budou Janstovy varovné signály ignorovány, český sport může čekat smutná budoucnost – a to nejen na sportovních kolbištích, ale i v životech mnoha dětí, které by jinak mohly vyrůst v nové sportovní hvězdy.
(svob., prvnizpravy.cz, repro: xtv)
