O zemědělství je třeba nejprve něco vědět, aby se pak nemusel vytáčet způsobem, od něhož by měl být odrazen poučením z historie docela nedávné, tedy z normalizace za minulého režimu, který sami poslanci uzákonili jako zločinný, avšak – a bohužel to není jen zdání – z něj čerpají inspiraci, jak hnusně se chovat k lidem.
Jak vidno, když se něco – slušně řečeno – kazí, tak na jednu hromadu. Odborně se tomu říká souběh několika krizí. A to už nás neomylně přivádí k této pětiobludné vládě, která se možná dostane do Guinessovy knihy rekordů, když požívá důvěry obyvatel limitně se blížící nule. Avšak stále vládne, k hanbě českých voličů.
To si uvědomilo mnoho zodpovědných pracujících zemědělců. Pracujících píšu proto, že kromě těchto „tažných“ se v rezortu objevuje mnoho „chovných“, od těch ministerských, přes různé naprosto netečné, zbytečné či dokonce škodlivé funkcionáře, až po různé nehospodařící spekulanty a přísavky, co – slovy ekonomky Ilony Švihlíkové – pouze „těží rentu“.
Ti odpovědní hospodáři se rozhodli jednat, když jejich rezortní zástupci z Agrární komory se stále lísají k vládě a další provládní asociálové jim dokonce házejí klacky pod nohy. Není jich moc, ale dostatek k tomu, aby „zapouzdřili“ z božího dopuštění ministra zemědělství, který se cítí natolik silný v kramflecích, že se chová drze a neomaleně, především však naprosto nedemokraticky.
Jeho výroky totiž téměř doslova připomínají dementní reakce funkcionářů bývalého režimu po vyhlášení Charty 77, která vyzývala státní moc, aby dodržovala zákony státu. Všichni věděli, že na tom něco je, ale vládnoucí geronti vyhlásili, že dialog ano, ale pouze s těmi, co kritizují „konstruktivně“, v žádném případě však se „samozvanci a zaprodanci“ (současným vládním slovníkem „s dezoláty a desinformátory“).
Tento zavrženíhodný přístup, který se pak minulému režimu vrátil na hlavu jak bumerang, spočíval v odmítnutí věcné diskuse, protože argumenty vládě scházely, jakož i umění a ochota diskutovat a demokratický respekt k občanům. Moc se proto zvrhla pouze v pokus diskreditovat kritizující občany, kteří měli odvahu vystoupit osobně, a organizovat za tímto účelem proti nim různé kampaně. Zde je asi třeba upozornit čtenáře, že dosud jsem psal o sedmdesátých letech, a jestli jim to připomíná současnost, aby mě laskavě v myšlenkách nepředbíhali, jakkoliv je to nasnadě.
Důkazy pro toto tvrzení jsem totiž ještě neuvedl, je tedy nejvyšší čas.
Pod názvem „Debata ano, ale s jinými“ informuje server „novinky.cz“ o tom, že, ministr zemědělství Marek Výborný sice chce společně s premiérem Petrem Fialou s představiteli zemědělců jednat, ale jen s některými: „Není mi známo, že by za protestem stála některá z nevládních zemědělských organizací, se kterými plánujeme vést debatu. Respektuji jejich právo vyjádřit názor, ale lépe se věci domlouvají u jednacího stolu než na ulicích.“
A pak to přišlo: „Pan Jandejsek zastupuje skupinu, kde se pohybují lidé kolem dezinformační scény. S ním je zbytečné jakoukoliv debatu vést,“ sepsul podle serveru Výborný iniciátora protestů.
Neuvěřitelné, co si takový hlupák dovolí! Jandejsek to přežije, ale Výborný vstoupil do těch nejhorších stop minulého režimu. Ano, máte pravdu, připomenete-li mi, že je to docela logické poté, co se vláda oficiálně vzdala odkazu Charty 77. Už mlčím.
Ano, jsme v nové „normalizaci“, tedy v jednom z období, na které naše společnost opravdu nemůže být příliš pyšná. Leccos materiálního se sice tehdy postavilo a povedlo, ale ta vztahová sněť trápí naši současnou společnost stále, a jak vidno, dokonce s novou silou.
Důkazem je i další pokračování téhož článku v Právu, kde jakýsi politolog a vládní zmocněnec pro boj s desinformacemi Miloš Gregor napsal, že protestů může zneužít desinformační scéna! „Podíváme-li se na mluvčí protestu, najdeme mezi nimi osoby dlouhodobě napojené na antisystémová a prokremelská uskupení, což zvyšuje pochyby o upřímnosti motivace k dané akci,“ řekl onen nébich, a pokračoval: „Ačkoliv požadavky formulované organizátory nemusí mít motivaci jít Kremlu na ruku, spadají do toho, čím se kremelská propaganda snaží dlouhé roky nahlodávat nejen české občany.“
Nu, od nejtemnějších dob normalizace sedmdesátých let jsme opravdu moc nepokročili, když takováto předpotopní totalitární struktura vyvzlínala až k vládě! Ten šroubovaný slovník, ta děsivá „logika“, to zhovadilé „myšlení“ (i když je namístě námitka, jde-li vůbec o logiku a o myšlení)!
Zase si lze povšimnout neklamného příznaku totalitní arogance, když ani ministr, ani ten vládní poskok nereagují na meritum věci, ale snaží se zdiskreditovat všechny, kteří mají odlišný názor.
Ale abych nepsal jen o hnusných věcech, zakončím poeticky. Připodobním údajný vztah ke Kremlu oněch statečných, vládou pomlouvaných aktivistů k tomu, jak začal Benedikt Jerofejev svou knížku „Moskva - Petuški zpáteční“: „Všichni říkají Kreml, Kreml. Všichni o něm mluví, a já sám jsem ho ještě neviděl ani jednou. Kolikrát (tisíckrát) jsem prochodil Moskvu opilý nebo v kocovině, ze severu na jih, ze západu na východ, od konce ke konci, naskrz i nazdařbůh, a nikdy jsem neviděl Kreml.“
Asi tak.
(rú,prvnizpravy,cz,foto:arch.)
