Člověk by měl být tam, kde je potřeba – tak zdůvodnila svoji účast na demonstraci. To však zdaleka není tak banální heslo, jak by se mohlo zdát. Vychází totiž nikoliv z nějakých ambicí či dokonce sobeckých přání, ale naslouchá potřebám doby. A současně lze tuto myšlenku dotáhnout do opačné pozice – celá ta demonstrace byla kvůli tomu, že tam, kde je potřeba, nestojí ti praví lidé, ale lidé nevěrní.

Důvěra je podmíněna právě věrností. A jak vyplývá z oficiálních průzkumů, tato nevěrná vláda nemá důvěru ani pětiny obyvatel, přesto však straší ve Strakovce dál – asi se řídí heslem, jak pravila Jana Zwyrtek Hamplová, „díky za každé nové ráno v úřadě“. Vládní politici nejsou republice věrní ani občanům odpovědní, což však jsou věci, které jim zřejmě ani nepřijdou na mysl (tedy pokud slovo „mysl“ není v jejich případech nadnesené).

To zní sice jednoduše, ale vyžaduje to značné mravní i intelektuální úsilí. Jde především o to, rozlišit podstatné od nepodstatného. Jde též o pořadí kroků – nejprve je totiž třeba zachovat demokratické hřiště, než nám ho pod nejlidumilovnějšími záminkami vládní koalice zničí.

Jana Zwyrtek Hamplová na demonstraci zaujala pozici, která ji náramně sedí, ba dokonce sluší, a ocenil to i zřejmě již nejvýraznější opoziční lídr Jindřich Rajchl. Ta slova však míří i na něj, protože i lídr potřebuje reflexi. Ba právě lídr potřebuje reflexi. Spojení těchto dvou osobností skýtá naději. Proč?

A Jana Zwyrtek Hamplová podle mého soudu naplnila to, co měl profesor Machovec na mysli. V podstatě řekla asi toto:

Hoši, přestaňte se už konečně všelijak štengrovat, přestaňte si furt na něco hrát, protřete si oči, podívejte se, kde vás je třeba, a pojďte už konečně společně udělat něco pořádného!
(A pak můžete ve svých veledůležitých hádkách pokračovat. Ale až pak.)

A tak se Jana Zwyrtek Hamplová stala čímsi jako rozumnou matkou rozhádaných dezolátů. Stala se – vedle energického Rajchla – tím potřebným sjednocovatelem, tmelem opozice. Bylo by trestuhodnou chybou této konstelace nevyužít! (A já se přiznám, že si po jejím sobotním vystoupení dokážu představit Janu Zwyrtek Hamplovou ve špičkových politických postech.)

Myslím, že by profesor Milan Machovec měl možná už v této chvíli chuť a nutkání zazpívat oslavný chorál na ženy, jak bývalo jeho proslulým závěrem přednášek.