Je samozřejmě nutné při zpětném výkyvu politické orientace země hlídat, aby se společnost neocitla v druhém extrému. Je však třeba tak činit moudře, nikoliv pokrytecky, jako současný Západ, který sice navenek zavádí zákony proti popírání a obhajování holokaustu, ale ve skutečnosti pachatele holokaustu chrání, brání a někdy dokonce adoruje (jako se tomu stalo nedávno v Kanadě). Jak smutně konstatovali moudří mužové, pokračující v práci lovce nacistů Simona Wiesenthala, studenou válku ve skutečnosti vyhráli nacističtí zločinci a jejich přívrženci. Západ hnědne a tato barva v politicko-společenském profilování vždy znamenala hrůzu.

Co to má společného s povolební situací na Slovensku? Že se zrovna a právě Slovensko vzepřelo tomuto děsivému totalitnímu směřování! Proč totalitárnímu? Protože to je atribut všech politiků, kteří, když prohrají volby, jako například jakýsi údajně progresivní Michal Šimečka, neuznají změnu společenského směřování, ale naopak arogantně hlásí, že udělají všechno pro to, aby vítěz voleb, jejichž demokratický průběh konstatovala i progresivní prezidentka Zuzana Čaputová, prostě nemohl v demokratické zemi demokraticky převzít moc.

O předvolebním totalitárním směřování Slovenska svědčí i jedna velezajímavá věc. Je to informace naprosto "tvrdá", nelze ji obrátit naruby.

Když skončily na Slovensku volby, bezprostředně začalo sčítání hlasů. Už po prvních sečtených volebních okrscích bylo jasné, že vedou sociální demokrati (Směr před Hlasem). Avšak slovenská televize poměrně ještě dlouho po začátku sčítání vysílala do éteru podivnou informaci, že předběžně vede strana Progresívne Slovensko, přestože se podle průběžných údajů slovenského Statistického úřadu při sčítání hlasů ani na vteřinu nedostala na první místo!

Eduard Chmelár: Sofiina volba Petra Pellegriniho

Tato desinformace vycházela z tzv. exit poll průzkumu. Jak se můžeme dočíst ve wikipedii, exit poll je výzkum nebo průzkum veřejného mínění, v němž zaměstnanci většinou sociologických agentur během voleb oslovují voliče právě vycházející z volebních místností. Na rozdíl od předvolebních průzkumů, kdy jsou lidé dotazování na to, koho plánují volit, u exit pollu odpovídají na to, koho právě volili a ty tak bývají přesnější.

Tolik teorie. Ve svobodné společnosti by se od prakticky dosažených výsledků neměla příliš lišit, protože sebevědomý a svobodný volič by neměl problém odpovědět, koho volil, protože jedinou reakcí, s níž by se po své odpovědi setkal, by bylo uznání, že se svou účastí na volbách podílí na politickém životě demokratické společnosti.

Rozšklebená hrůzná propast mezi slovenskými exit polls a skutečností je zarážející (na začátku sčítání bylo doslova dvojnásobně chybné, Smeru-SD dávalo polovic, Progresívnemu Slovensku naopak dvojnásobek). Podle odborníků nechtěli příznivci vítězného Smeru-SD o svých preferencích mluvit, protože byli vystaveni neomalenému tlaku části veřejnosti, zmasírované médii, která je označovala za hloupé, zpátečnické, proruské a podobně a hůře.

V případě voličů Progresívneho Slovenska tomu bylo naopak. Ti měli pocit, že podpora jejich strany roste, že tento politický proud je „in", a měli výraznou tendenci se svými preferencemi chlubit, aby byli co nejvíce vidět, až se budou rozdělovat místa u korýtek a u lizu.

Co lze tedy z onoho neobyčejného jevu vysoudit? Že ve společenské předvolební atmosféře panoval nikoliv demokratický respekt k politické preferenci každého občana, ale neskrývaný nátlak a manipulace a totalitárně vychýlené ovlivňování společenské atmosféry. Lidé se  - už zase! - prostě báli říci pravdu. Nicméně stal se zázrak a my Slovákům gratulujeme a přejeme jim, aby po příštích volbách mohlo těch pár zbývajících voličů Progresívneho Slovenska při exit polls v klidu říci, koho volili.

Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX