„Politika Trumpa nemusí být úplně zlá. To já nedokážu odhadnout. Je nevyzpytatelný. Jeden den říká, že je něco černé, druhý, že je to bílé.“ – Dobré si to zapamatovat.
Na otázku, že prezident Petr Pavel o Trumpovi v roce 2022 řekl, že je to odpudivý člověk, Petr Kolář odpověděl: „A to je naprostá pravda. Z mého pohledu je to naprosto odpudivá bytost.“ A dodal, že opravdu ryzí konzervativci vědí, že Trump je nechutná osobnost.
Na otázku, že to nepomáhá dobrým vztahům, říkat o někom, že je nechutný, a zda nám to neuškodí, odpovídá Petr Kolář: „Petr Pavel to neřekl jako prezident republiky, ale jako kandidát. To, co se říká v politických kampaních, je jedna věc, není to něco, co vám brání v reálné politice.“
Cože? Neříkal snad Petr Kolář před chvilkou, že když někdo jeden den říká, že je něco černé, druhý, že je to bílé, že je to naprosto odpudivá bytost a nechutná osobnost?? No, aspoň nám dal on sám nápovědu, jak takovou dvojjakost vyhodnotit i v jiných případech.
Další perlu vypustil Petr Kolář zanedlouho, mluvě o situaci po amerických volbách. Čtěte pozorně: „V základech americké demokracie je, že Amerika patří lidu. A že lidé mají právo v případě, že se prezident chová jako autokrat, vzít zbraň a smést ho. Takže vyloučit nějakou formu násilných nepokojů si netroufám.“
Proveďte několik hlubokých nádechů a výdechů: opravdu se vám to nezdá. Vražda Johna F. Kennedyho a atentát na Ronalda Reagana jsou tedy uplatněním práva amerického lidu? Není v tom i potenciální obhajoba atentátu na prezidentského kandidáta Donalda Trumpa? Člověk si v této souvislosti maně vzpomene na bonmot Marka Twaina „Objevení Ameriky bylo báječné, ale bylo by ještě báječnější, minout ji.“
Ohledně ukrajinského „vítězného plánu“ utrousil Petr Kolář skromně tuto moudrost: „Nejsem vojenský stratég, ale každý, kdo se orientuje, ví, že nejlepší obranou je útok.“
Téměř by se chtělo pochybovat, že byl Petr Kolář velvyslancem v Rusku, když si neodnesl ponaučení, že ruští vojenští stratégové většinou studovali tytéž vojenské instituty, jako ti ukrajinští, a že jsou tudíž také „orientovaní“, a že když se k ruským hranicím za třicet let plíživě přiblížilo NATO o tisíc kilometrů, když Ukrajina vypustila z ústavy neutralitu (když jí už dlouho předtím porušovala), když podle Viktorie Nulandové Pentagon miliardami dolarů financoval vývoj biolaboratoří podél ruských hranic, když bylo na Donbase osm let masakrováno ruskojazyčné obyvatelstvo a přibývaly další příznaky chystané agrese, tak si ruští vojenští stratégové vzpomněli na tuto jednoduchou strategickou poučku, že nejlepší obranou je útok. To je ale asi na Koláře příliš dlouhé souvětí.
Kratší verzi téhož poskytne bestseller George Friedmana „Příštích sto let“ (2008): „Ruské akce se v budoucnu budou jevit jako agresivní, i když budou vlastně obranné.“
Petr Kolář utrousil i další moudrosti, jako například, že „musíme odstrašit Rusko, aby se nerozšiřovalo dál. Zastavit zlo včas. Je nebezpečnou iluzí, že zlo lze zastavit tím, když mu ustoupíte.“
Těžko říci, zda Kolářovi někdy dojde, že vlastně obhájil ruskou pozici a reakci? Na rozdíl od Kolářovy paranoické obsese, že se Rusko chtělo rozšiřovat, když se několik let předtím úmyslně velmi zmenšilo, jsou zde tvrdá fakta a varování mnoha významných politiků a odborníků před následky provokování Ruska neustálým porušováním slibu o nerozšiřování NATO.
Zde možná by Kolář použil trapnou výmluvu, že Rusko nedostalo od Západu žádný takový slib písemně – avšak jakou cenu by měl písemný slib od strany, která nedrží slovo? A že ten slib byl mnohokrát dán, o tom svědčí odtajněné dokumenty z amerického Národního bezpečnostního archívu, které tvoří konvoluty zvané „NATO Expansion: What Gorbachev Heard“ a „NATO Expansion: What Yeltsin Heard“.
Petrovi Kolářovi sebevědomí rozhodně nechybí. Čtěte: „Globální Západ hledá, jak se ubránit autoritářským režimům. Pokud nový prezident povede USA k izolaci s heslem ‚America First‘, budeme se muset usebrat, abychom ten zbytek svobodného světa ubránili. Musíme ukázat autoritářům, že i bez Ameriky se dokážeme bránit.“
Máme se tedy na co těšit, budou-li mít v této zemi slovo Kolářové. Anebo, moment, nevykazují oni také autoritářské rysy?
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
