Na akci vystoupili odborníci z oblasti mezinárodní politiky, bezpečnosti a veřejného života. Tolik ČTK.
Zaujalo mě, že na program byla zařazena filosofka Tereza Matějčková, jejíž působení v Echu24 se nezdá být zcela kompatibilní s ideologicky kompaktní sestavou dalších vystupujících, kteří mě nezaujali (kromě premiéra Fialy též omniprezentní poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar, odborník na mezinárodní vztahy Vlastislav Bříza, předseda sekce obranného průmyslu Hospodářské komory ČR Lubomír Kovařík, a za všech režimů ceněný novinář Alexandr Mitrofanov), připomíná Jan Schneider v komentáři pro Prvnizpravy.cz.
Již první její věta mi téměř vyrazila dech. Namísto premiérova westernově vulgárního coming-outu „peníze a zbraně na stůl“ Matějčková, věrna těm skutečně úctyhodným evropským tradicím, vzpomenula Sókrata, který si nemyslel, že hlavní mocí člověka je zbrojení, ale že je to myšlení.
Připomněla mi tím klenot, který je k vidění na smíchovské synagoze, kde je hebrejsky vyveden citát z proroka Zacharjáše (kap. 4, verš 6) „Ne mocí, ani silou, ale duchem mým, praví Hospodin“ – verš, který prý rád citovával T. G. Masaryk.
Matějčková dále pravila, že fragmentované a dekontextualizované informace mohou být jako takové samy o sobě pravdivé, ale jelikož jsou neúplné a vytržené z kontextu, působí desinformačně.
Tím podle mého mínění odhalila vládní modus operandi, který obecně nazvala jednostranným diskursem o desinformacích. Je založený na omezené diskusi o problému, a to pouze od okamžiku, jaký se hodí manipulátorovi, který ví, že kdyby připustil i jiný pohled, resp. zkoumání kořenů problému, prohrál by.
Matějčková logicky dovodila, že sám boj s desinformacemi má také svá rizika, protože v podcenění psychologie desinformací se odráží základní omyl o tom, „co to znamená myslet?“ A nerozumět si v tom, co to znamená myslet, to už je podle Matějčkové skutečné bezpečnostní riziko!
Matějčková uvedla, že hojně používaný pojem „infodemie“ (od pandemie) svádí k pojetí, že jde o situaci, kdy je zdravý občan nakažen desinformací a pak je s ním nakládáno jako s pacientem.
Uvedla, že od roku 2016, kdy se rozšířilo přesvědčení, že Trumpovo vítězství bylo ovlivněno činností ruské desinformační kampaně, pokročilo zkoumání tohoto jevu. Časopis Nature publikoval překvapivé zjištění, že činnost tzv. trollích farem byla pozoruhodně neúčinná, neboť 70% jejich produkce směřovalo k 1% uživatelů, které však nemusely přesvědčovat, protože ti již byli tím směrem předem příznivě nakloněni, nebo si tu produkci trollích farem dokonce sami vyhledali.
Dovolím si dodat, že je velmi důležité, aby na tuto skutečnost braly ohled soudy, které by mohly po parlamentních volbách řešit podněty poražených na zrušení volebních výsledků, opřené o vágní domněnky či o soudně nepřezkoumatelné (a tudíž forenzně bezcenné) zprávy od zpravodajských služeb. Skutečná demokracie musí odolat svodům různých rumunských anebo francouzských scénářů.
Síla myšlení podle Matějčkové spočívá však v tom, že nevyhledáváme informace potvrzující naše mínění, ale naopak pátráme po informacích chybějících, souvisejících, bez ohledu na jejich vyznění.
Obraz pasivního občana, infikovaného desinformací, prostě nefunguje. Potvrdilo se to na případu Alice Weidelové (AfD), kterou masivně podpořil příšerně bohatý Elon Musk. Kupodivu však „Musk Effect“ nejenže Weidelové nepomohl, ale dokonce se zdá, že nerozhodnuté voliče tento neandrtálský přístup od volby AfD odradil.
Prostě chtít něco silou mocí ovlivnit nemá automaticky za výsledek, že se to povede, protože významnou roli hraje příliš mnoho proměnných.
Matějčková dále rozbila mainstreamovou propagandu z kovidové doby o tom, že „desinformace zabíjejí“. Takovou manipulaci odmítla, s tím, že protivaxerské informace vyhledávali – pro potvrzení svého stanoviska – již lidé rozhodnutí nenechat se očkovat. Když zemřeli někteří neočkovaní lidé, pak jejich smrt způsobil virus, a je nutno konstatovat, ať to zní jakkoliv tvrdě, že to bylo jejich rozhodnutí, nenechat se očkovat. Společnost, má-li být svobodná, k tomu musí přistupovat s respektem. Musí lidem dopřát svobodné rozhodnutí, byť by bylo chybné.
Dle Matějčkové jde o širší problém, o způsob komunikace. Dle premiéra Fialy například přeceňujeme Rusko. Je však možné myslet i tak, že Rusko přeceňujeme v tom smyslu, že zveličujeme účinek ruských trollích farem, a podceňujeme sami sebe.
Problémem je neporozumění situaci, když se setkáme s někým, kdo si myslí něco radikálně jiného. Zásadně chybná je reakce, že ona osoba musí být „pod vlivem“ propagandy či desinformací. To není v pořádku, razantně pravila Matějčková, a mé srdce se v tu chvíli vznášelo jako jestřáb, jak by řekl náčelník Stará stanová kůže. Dovodila totiž brilantně, že tak upíráme druhému důstojnost, a protože důstojnost není faktem, ale vztahem, upíráme tím také důstojnost sami sobě, protože se vyhýbáme argumentaci s poukazem na to, že s dotyčným, který je „pod vlivem“, nemá smysl se bavit.
Když se takto militantně postavíme k „boji“ s desinformacemi, můžeme udělat nepřátele i z lidí, kteří jimi nebyli, protože se s nimi urážlivě bavíme jako s méněcennými.
Úkolem institucí není vyžadovat důvěru ani hledat desinformátory, pokračovala kriticky Matějčková, úkolem institucí je stát se hodnými důvěry, tak aby co nejméně lidí mělo potřebu stvrzovat si své názory vyhledáváním zavádějících informací.
Demokracie jsou prý slabé, slýchává Matějčková, když prý poskytují prostor lidem, kteří mluví ve prospěch nedemokratických režimů. Ona sama je však přesvědčena, že právě v tom je pravá síla demokracie.
Protože umožňovat jen věci, které nic neohrožují, to je trochu málo pro svobodnou společnost, ukončila poněkud jízlivě své skvělé expozé Tereza Matějčková.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
