Původním důvodem byla skutečnost, že písničkář a signatář Charty 77 Karel „Charlie" Soukup, který byl tvrdými praktikami minulého režimu donucen k emigraci, po návratu z Austrálie do vlasti pobírá naprosto ubohý důchod. Podle některých informací je důvodem administrativní prodlení českých úřadů, které australským dosud nedodaly vyžádané podklady, takže Soukup z Austrálie žádný důchod nedostává, píše v komentáři Jan Schneider.
V srpnu 2022 se několik bývalých disidentů obrátilo na premiéra Fialu s žádostí o pomoc v tomto případě. Učinili tak s oporou o zákon č. 252/2011 Sb., který přijal Parlament České republiky, „jsa veden vůlí vyjádřit úctu a vděčnost ženám a mužům, kteří v období komunistické totalitní moci s nasazením vlastních životů, osobní svobody i majetku aktivně bránili hodnoty svobody a demokracie".
Premiérův poradce však v reakci na to pouze stroze odepsal, že „řešením je požádat o zmírnění tvrdosti zákona".
Ministr práce a sociálních věcí a místopředseda české vlády Marian Jurečka však žádnou tvrdost zákona v Soukupově případě neshledal, jeho žádosti nevyhověl a s přáním především zdraví ho v případě nedostatku prostředků na krytí životních potřeb odkázal na Úřad práce, kde by mu mohli poradit, o jakou nepojistnou sociální dávku by mohl požádat, s tím, že případné sociálně-právní poradenství by mu též mohl poskytnout obecní úřad či občanská poradna.
Jiří Gruntorád tedy 22. října 2023 oslovil dalšího místopředsedu vlády, ministra vnitra Víta Rakušana, který v lednu 2022 na tiskové konferenci prohlásil, že všichni signatáři Charty 77 si zaslouží úctu, a komentoval tak usnesení vlády č. 23 k 45. výročí zveřejnění Prohlášení Charty 77. Vít Rakušan Gruntorádovi následně vzkázal, že usnesení vlády č. 23 je platné, a že se věcí bude zabývat. Tím však celá anabáze skončila.
Gruntorád se tedy rozhodl držet hladovku, neboť podle jeho soudu již nešlo jen o starobní důchod Karla Soukupa, ale o morální integritu celé vlády, tudíž požadavek na odstoupení či odvolání Mariana Jurečky z funkce ministra pokládal za přiměřený této situaci. Dlužno dodat, že Gruntorád prohlásil, že nástup právě této vlády přivítal, nicméně své vyhlášení hladovky s jeho typicky jemným humorem podepsal „Jirka Gruntorád, signatář Charty 77 a idealista".
V srpnu 2022 se několik bývalých disidentů obrátilo na premiéra Fialu s žádostí o pomoc v tomto případě. Učinili tak s oporou o zákon č. 252/2011 Sb., který přijal Parlament České republiky, „jsa veden vůlí vyjádřit úctu a vděčnost ženám a mužům, kteří v období komunistické totalitní moci s nasazením vlastních životů, osobní svobody i majetku aktivně bránili hodnoty svobody a demokracie".
Premiérův poradce však v reakci na to pouze stroze odepsal, že „řešením je požádat o zmírnění tvrdosti zákona".
Ministr práce a sociálních věcí a místopředseda české vlády Marian Jurečka však žádnou tvrdost zákona v Soukupově případě neshledal, jeho žádosti nevyhověl a s přáním především zdraví ho v případě nedostatku prostředků na krytí životních potřeb odkázal na Úřad práce, kde by mu mohli poradit, o jakou nepojistnou sociální dávku by mohl požádat, s tím, že případné sociálně-právní poradenství by mu též mohl poskytnout obecní úřad či občanská poradna.
Jiří Gruntorád tedy 22. října 2023 oslovil dalšího místopředsedu vlády, ministra vnitra Víta Rakušana, který v lednu 2022 na tiskové konferenci prohlásil, že všichni signatáři Charty 77 si zaslouží úctu, a komentoval tak usnesení vlády č. 23 k 45. výročí zveřejnění Prohlášení Charty 77. Vít Rakušan Gruntorádovi následně vzkázal, že usnesení vlády č. 23 je platné, a že se věcí bude zabývat. Tím však celá anabáze skončila.
Gruntorád se tedy rozhodl držet hladovku, neboť podle jeho soudu již nešlo jen o starobní důchod Karla Soukupa, ale o morální integritu celé vlády, tudíž požadavek na odstoupení či odvolání Mariana Jurečky z funkce ministra pokládal za přiměřený této situaci. Dlužno dodat, že Gruntorád prohlásil, že nástup právě této vlády přivítal, nicméně své vyhlášení hladovky s jeho typicky jemným humorem podepsal „Jirka Gruntorád, signatář Charty 77 a idealista".
Jan Schneider: Další důkaz o naprostém pokrytectví této vlády
Následně se ke Gruntorádově hladovce připojil další chartista John Bok. Dvojici hladovkářů navštívilo mnoho přátel, ale i členové vlády. Například sám premiér Petr Fiala se Gruntoráda neúspěšně pokusil okouzlit svým luzným zjevem. Neuspěl ani poslanec Pavel Žáček, ač zřejmě uplatnil veškerý svůj osobní šarm ... anebo právě proto? Pro hladovkáře to muselo být skutečné utrpení, odolávat vábení těchto a dalších politických Sirén!
Situace se postupně vyvinula tak, že místo odvolání ministra Jurečky (kdyby to udělal, asi by se Fialovi vláda po pravděpodobném odchodu lidovců rozpadla) Gruntorád prohlásil, že by hladovku ukončil, kdyby vláda odvolala své loňské usnesení č. 23, ve kterém se přihlásila k tradicím dlouholetého zápasu Charty 77 o lidská a občanská práva a o demokracii.
A to vláda také udělala, když v sobotu 25. listopadu 2023 přijala usnesení, že se rozhodla z humanitárních důvodů vyhovět požadavku Jiřího Gruntoráda, udělat symbolické gesto a své usnesení k Chartě 77 odvolat.
(K tomu lze dodat, že Gruntorád s Bokem měli v podstatě z pekla štěstí, protože vláda by je také – ve zcela jiné tradici – mohla dát také z humanitárních důvodů bombardovat.)
Vláda svůj krok odůvodnila ideologicky, že prý Gruntorádův protest vychází z vědomí disproporce mezi výše deklarovaným a skutečností, kdy řada bývalých odpůrců režimu pobírá i násobně nižší důchod, než jejich někdejší trýznitelé, důstojníci StB a funkcionáři KSČ. O tom však v Gruntorádově vyhlášení hladovky řeč nebyla. Jemu šlo o „morální integritu celé této vlády"!
Těm, kteří koncipovali tento vládní pamflet, zřejmě bylo jasné, že odvolat původní přihlášení k odkazu Charty 77 je neskonale horší, než se k němu vůbec nevyjadřovat. Proto po vzoru pohádky o Princezně koloběžce přihlášení k odkazu Charty 77 sice vláda odvolala, aniž by to prý však znamenalo, že by se chtěla odkazu Charty vzdát. Ba právě prý naopak! Vláda je prý připravena závazek vůči odkazu Charty 77 (který odvolala) stvrdit dalšími konkrétními opatřeními, tedy skutky.
Tady už se člověku kroutí chodidla v pěst. Opravdu nelze rozumět všemu na světě, ale toto - ?!?!
Charta 77 byla důrazným požadavkem občanů, aby vláda dodržovala své vlastní zákony. Některým chartistům se však tento požadavek – z hlediska každé vlády docela neomalený až drzý – tak zalíbil, že ho vznášejí zase a znovu, aby vlády dodržovaly to, co mají, a nadto i to, co slíbily.
Ve snaze jí pomoci však Gruntorád s Bokem dostali vládu do situace, kdy její morální útroby vyhřezly, což způsobilo veřejné pohoršení. Nyní se bude vláda zlobit na ně, protože všichni vidí, že je nahá, škaredá, falešná, pokrytecká a lživá.
Následně se ke Gruntorádově hladovce připojil další chartista John Bok. Dvojici hladovkářů navštívilo mnoho přátel, ale i členové vlády. Například sám premiér Petr Fiala se Gruntoráda neúspěšně pokusil okouzlit svým luzným zjevem. Neuspěl ani poslanec Pavel Žáček, ač zřejmě uplatnil veškerý svůj osobní šarm ... anebo právě proto? Pro hladovkáře to muselo být skutečné utrpení, odolávat vábení těchto a dalších politických Sirén!
Situace se postupně vyvinula tak, že místo odvolání ministra Jurečky (kdyby to udělal, asi by se Fialovi vláda po pravděpodobném odchodu lidovců rozpadla) Gruntorád prohlásil, že by hladovku ukončil, kdyby vláda odvolala své loňské usnesení č. 23, ve kterém se přihlásila k tradicím dlouholetého zápasu Charty 77 o lidská a občanská práva a o demokracii.
A to vláda také udělala, když v sobotu 25. listopadu 2023 přijala usnesení, že se rozhodla z humanitárních důvodů vyhovět požadavku Jiřího Gruntoráda, udělat symbolické gesto a své usnesení k Chartě 77 odvolat.
(K tomu lze dodat, že Gruntorád s Bokem měli v podstatě z pekla štěstí, protože vláda by je také – ve zcela jiné tradici – mohla dát také z humanitárních důvodů bombardovat.)
Vláda svůj krok odůvodnila ideologicky, že prý Gruntorádův protest vychází z vědomí disproporce mezi výše deklarovaným a skutečností, kdy řada bývalých odpůrců režimu pobírá i násobně nižší důchod, než jejich někdejší trýznitelé, důstojníci StB a funkcionáři KSČ. O tom však v Gruntorádově vyhlášení hladovky řeč nebyla. Jemu šlo o „morální integritu celé této vlády"!
Těm, kteří koncipovali tento vládní pamflet, zřejmě bylo jasné, že odvolat původní přihlášení k odkazu Charty 77 je neskonale horší, než se k němu vůbec nevyjadřovat. Proto po vzoru pohádky o Princezně koloběžce přihlášení k odkazu Charty 77 sice vláda odvolala, aniž by to prý však znamenalo, že by se chtěla odkazu Charty vzdát. Ba právě prý naopak! Vláda je prý připravena závazek vůči odkazu Charty 77 (který odvolala) stvrdit dalšími konkrétními opatřeními, tedy skutky.
Tady už se člověku kroutí chodidla v pěst. Opravdu nelze rozumět všemu na světě, ale toto - ?!?!
Charta 77 byla důrazným požadavkem občanů, aby vláda dodržovala své vlastní zákony. Některým chartistům se však tento požadavek – z hlediska každé vlády docela neomalený až drzý – tak zalíbil, že ho vznášejí zase a znovu, aby vlády dodržovaly to, co mají, a nadto i to, co slíbily.
Ve snaze jí pomoci však Gruntorád s Bokem dostali vládu do situace, kdy její morální útroby vyhřezly, což způsobilo veřejné pohoršení. Nyní se bude vláda zlobit na ně, protože všichni vidí, že je nahá, škaredá, falešná, pokrytecká a lživá.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
