Dovolím si ocitovat několik pasáží.
„Současná vláda je nakloněna dohodě EU-Mercosur a ukrajinské zemědělství upřednostňuje proti českému. Vidíme to třeba na cenách cukru, respektive cukrové řepy. Jak je možné, že se sem z Ukrajiny vozí více cukru, než je tato země schopna vyprodukovat?“
Neškodila by důsledná textová redakce: kterou zemí se myslí „tato země“? Ukrajina je každopádně velký problém:
„Z pohledu vývoje trhu se bude vyjednávat asociační dohoda EU s Ukrajinou, která by měla platit od června 2025 a má nahradit dosavadní systém liberalizace obchodu. ... Největší objemy ukrajinského zboží plynou skoro již tři roky právě přes náš region. Zatím nás to staví do nevýhodné pozice, protože my musíme dodržovat nejvyšší standardy produkce, jsme zatíženi celou řadou povinností v péči o pole i o krajinu. Třeba namátkou erozní ochrana, standardy na ochranu rostlin nebo povinné úhory, které Ukrajina vůbec neřeší.“
Stranou kritiky nezůstala ani evropská a česká byrokracie:
„Zemědělci jsou svázáni množstvím pravidel a termínů, které mají plnit, a vlastně už se v tom nevyznají ani ti, kteří to mají kontrolovat. ... Celý trh by si zasloužil výraznou deregulaci a zeštíhlení státního aparátu.“
Pak se ale dočteme i obecnější kritiky:
„Po volbách do Evropského parlamentu, ale i na národní úrovni ... převládá desiluze a zklamání, k čemuž mimo jiné přispěla i rychlá snaha předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové získat při velmi slabém mandátu nějaký politický úspěch. Zvolila dohodu EU-Mercosur, čemuž tleská například automotive a další průmysl, ale z pohledu zemědělců a především spotřebitelů jde naopak o katastrofální prohru, protože ohrozíme bezpečnost a úroveň vlastního trhu s potravinami.“
Prvnizpravy.cz - Jan Schneider: Tchaj-wanská „demokracie"
Zde se text dotýká zásadní existenční otázky! Nadto by mohlo být zmíněno, že dovoz potravin přes půl zeměkoule, jak jej předpokládá dohoda EU-Mercosur, je z ekologického hlediska naprostou šíleností. A to nemluvíme o velmi sporných hygienických parametrech dováženého masa, zejména s ohledem na hojně používaná antibiotika a růstové hormony. (A už vůbec pomíjíme naivitu či snad tupost, týkající se perspektivy exportu aut do zemí, kde si čínské automobilky již vybudovaly silnou pozici.)
„Situace v sektoru není dobrá a je možné, že zemědělci opět ukážkou svoji jednotu a sílu.“
Tady jsem trochu na rozpacích: text by měl hovořit o situaci u nás. Co se však týče zemědělských protestů, zaznamenal jsem letos pouze téměř cílenou roztříštěnost, a dokonce ataky ze strany některých potravinářských subjektů a zainteresovaných politiků.
„Čeští zemědělci jsou rozčarováni, zklamáni a frustrovaní. Politikům už nikdo nevěří, slyšíme jen prázdné fráze a proklamace, respektive nevidíme skutečná řešení problémů, ale jen snahu o uklidnění situace na mediální či politické úrovni. Musíme si ale na rovinu přiznat, že ekonomika sektoru je tragická a rozhodující příčina je v rozhodnutích naší vlády, která svými nekompetentními zásahy výrazně oslabila produkční zemědělce. Tedy takové, kteří něco dělají, někoho zaměstnávají a platí tu daně. Těm rostou náklady a čelí nekalé konkurenci, zatímco profesionální pobírači dotací jsou vysmátí, protože hospodaří bez nákladů a bez tržního rizika. Proto jsme na národní úrovni spolu s dalšími nevládními organizacemi připraveni se zapojit do další vlny silných protestních akcí, k nimž příští rok zřejmě dojde. Důvodem je skutečnost, že vládní politici jsou evidentně hluší a slepí.“
Překvapen by byl, kdo by čekal, že pod textem najde podpisy bývalých prezidentů Agrární komory Jana Veleby a Zdeňka Jandejska, kteří takové věci říkají usilovně a dlouhodobě! Tito kritici zemědělské politiky vlády navíc poskytují v rámci Klubu 2019 osvětu všem laikům, kteří mají zájem se vzdělat v problematice zemědělství a potravinářství, scházejícím se pravidelně v Trhovém Štěpánově, a současně kvůli propojení souvislostí poskytují zemědělským a potravinářským odborníkům příležitost vyslechnout si zase odborníky z jiných oblastí (přednášky zde měl např. Václav Klaus, Miroslav Ševčík, Ilona Švihlíková, Petr Blahynka, Vítězslav Pilmaier, Jan Mládek, Oskar Krejčí, Ivan Noveský, Vladimír Štěpán, Jan Žaloudík, Václav Vašek, Bohumír Dufek, Hynek Kmoníček, Jana Bobošíková, Hana Lipovská, Miloš Balabán, Josef Skála, Ivan David).
Tím překvapením je, že pod tímto téměř buřičským textem je podepsán Jan Doležal, současný prezident Agrární komory České republiky! Tentýž Doležal, který po sekretářce projevil odtažitý nezájem zúčastnit se jako přednášející setkání onoho Klubu 2019! O jaké „jednotě zemědělců“ tedy mluví? Anebo už mu začalo něco konečně docházet? To se velmi brzy uvidí – příležitost totiž k tomu má téměř bezprostřední:
„Dohodu EU-Mercosur sice podepsala za EU předsedkyně Ursula von der Leyenová, ale ještě ji musí ratifikovat národní státy. Apelujeme proto na naši vládu i vlády dalších zemí, aby ji odmítly. V opačném případě hrozí, že již probíhající protesty v Bruselu proti této smlouvě budou gradovat a přesunou se i na úroveň jednotlivých států.“
Pane prezidente Agrární komory Jane Doležale! Ty protesty se nepřesunou! To je zase typicky alibistická rétorika (podobně jako „Chodníky se v zimě neuklízejí, resp. nesolí“ – v životě jsem neviděl chodník, který by se uklízel nebo dokonce solil!). Ty protesty musí NĚKDO přenést! U sta hromů, právě k tomu je zřízena Agrární komora, aby zastávala zájmy produkčních zemědělců a zajistila potravinovou bezpečnost republiky!
Takže – buďto zjistíte termín, kdy by měla Česká republika ratifikovat smlouvu EU-Mercosur, a k té příležitosti svoláte jménem Agrární komory hromadný a jednotný protest českých zemědělců do Prahy, nejlépe na Letenskou pláň, anebo jděte do pekel, abyste s předstihem zvěděl, kam vedete české zemědělství!
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
