Souhlas s válkou předchází ve společnosti důvodem k válce. Obraz nepřítele není důsledkem konfrontace, ale její příčinou. Temná potřeba někým pohrdat, nenávidět, si hledá cíl dávno předtím, než se pro konfrontaci najdou racionální argumenty. Válka není reakcí na nepřátelství. Je nepřátelstvím.
V historii se války vedly o území, o obyvatelstvo, které si vítěz podmanil. V moderních válkách jde o peníze. Pro typickou válku se uměle vytvoří záminka. Ta ospravedlní trestnou výpravu proti padouchovi, který shodou okolností disponuje ropou. Někdy je však smyslem války válka samotná jako příležitost vydělat na kontraktech pro armádu. Ze státních rozpočtů se namísto veřejné infrastruktury a sociálních výdajů financují pro vojáky zbraně, munice, uniformy a proviant. Válka je příležitostí zbrojit.
Politicky je válka alibi pro neschopné politiky. Válka je univerzální lék na krize všeho druhu. Na krizi z nedostatku i krizi z nadvýroby. Válka umožňuje omezit občanská práva, zákonné nároky či svobodu slova. Logicky válku doprovází nedostatek, chaos, chudoba či nesvoboda. Válka pravidelně přichází tehdy, kdy by prospěch ze společenského pokroku měla mít kromě úzké elity i široká veřejnost. S tím totiž systém založený na konkurenci a konfrontaci nepočítá. Neviditelná ruka trhu dokáže kapitál pouze koncentrovat, k jeho spravedlivému dělení nemá know-how.
Válka má v kapitalismu svoji funkci. Umožňuje restart systému. Kapitalismus je jako ten Fénix, který se rodí z popela. Když společnost zbohatne, stává se pohodlnou, línou, ztrácí motivaci tvrdě pracovat. K opětovnému nastartování ekonomiky, ale i společenské dynamiky kapitalismus potřebuje trosky, zmar. Bez války hrozí kapitalistům socialismus.
To, čeho se politik děsí, co mu způsobuje nespavost, je společnost, která by ho nepotřebovala. Společnost harmonická, svobodná, mírumilovná. Společnost sebevědomých občanů, kteří odmítají politický dozor. Je to strach ze sociální spravedlnosti, mezigenerační solidarity a tolerance odlišností, kvůli kterému politik preferuje konfrontaci a před mírem instinktivně upřednostňuje válku.
Otázka nestojí tak, jestli nás politici zavlečou do války. Určitě ano. Jde jen o to, kdy to bude, s jakým nadšením to přijmeme a zda ta válka bude poslední.